Paroubek na koni. Dosti bujném

Všechno je jednou poprvé. A tak i Jiří Paroubek v politice konečně něco vyhrál. A Mirek Topolánek zase zjistil, že se v politice dá i prohrávat. A že se s tím kupodivu dá i žít.

Což je zjištění, k němuž Jiří Paroubek nedospěl ani dva a půl roku po těsné prohře v parlamentních volbách. Na oranžovo přebarvenou krajskou mapu Česka proto šéf ČSSD zjevně bere jako ohromnou satisfakci právě za rok 2006, bije se v prsa a po Lidovém domě prý hlásí, že tohle, tohle bylo referendum o něm a jeho politice (a trochu tedy i referendum o Topolánkovi a jeho politice, no).

Pravdou je, že takhle jasné vítězství nečekal asi nikdo. Vždyť i Paroubkův poradce Jaroslav Tvrdík se s nejmenovaným novinářem vsázel o lahev šampaňského, že volby dopadnou přesně opačně, než jak HN týden před volbami odhadovaly. Totiž ne 7:6 pro ODS, ale 7:6 pro ČSSD. Jediné, co na těchto číslech sedí je jejich součet. Stav 13:0 je zkrátka nepředpokládaný a ještě o fous větší klepec než 12:1:0 ve volbách před čtyřmi lety.

Pozoruhodné jsou i figury, které ČSSD k vítězství ve třinácti krajích dovedly. Některé z nich jsou tak lokální a dosud neobjevené a neznámé, že ČTK a dokonce ani Google (search: Jiří Zimola) nejsou schopny nabídnout jejich obrázky buď vůbec nebo v dosti mizerné kvalitě.

To se ale jistě brzy změní.  A nad jejich příchodem do krajských vlád není důvod plakat. Vždyť "moc korumpuje a moc moci korumpuje moc". Než si teď místní mafie najdou na krajské šéfy nové cestičky, bude to snad chvíli trvat.

Co už trochu znervózňuje je komunistický apetit a snaha prodrat se do vlády - když ne (zatím) na celostátní úrovni, tak aspoň v těch krajích. Představa, že o osudu nemocnic, škol či silnic rozhoduje právě strana s takovým čtyřicetiletým "know-how", je poněkud deprimující.  

I tohle vědomí soudružné levo-levé koalice pomohlo nyní Jiřího Paroubka vysadit na koně. A pěkně bujného. Ten na něm a své volební euforii cválá jak princ Bajaja a nebojí se draka nic. V kampani se tak dlouho snažil přesvědčovat voliče (pravda - úspěšně) o tom, že volby do Senátu nejsou do Senátu a volby do krajů nejsou do krajů, ale do "něco jako parlamentu", až tomu možná uvěřil i on sám. A už se zase vidí v roli premiéra.

Do hlasování o nedůvěře vládě se jal povolávat Miloše Zemana, rozdává státnická prohlášení, v televizi se tváří jak ředitel zeměkoule, selektuje novináře, kteří jsou hodni s ním promluvit a kteří ne, zkrátka Paroubek na vrcholu moci. Nejsou na to ale přeci jen ty krajské volby trochu málo? Počkejme na hlasování o nedůvěře, druhé kolo senátních voleb a konečně - pozoruhodné bude už za pár měsíců i opravdové stranické refernedum o Paroubkovi. Aneb přímá volba předsedy.