S pašerákem na ukrajinské hranici

Je to taková novinka, užhorodskou hranici uzavřeli pro pěší.  Když už tam jste a nejede autobus, nezbývá než se na Slovensko prostopovat.

Zastavil mi třicetiletý Štefan. Když jsme popojížděli k ukrajinským pohraničníkům, chystal si bankovky.

"To něco vezeme?" ptal jsem se.

"Ne. Dává se, i když se nic neveze," vysvětloval. On koneckonců musí, jezdí každý den a vozí benzín a někdy i cigarety a alkohol.

Princip je jednoduchý. Deset hřiven (34 kč) celníkovi a deset hřiven pohraničníkovi. Někdy i dalším, pokud je potřeba. Pokud se ale něco veze, dává se třeba 5 hřiven za každý karton cigaret.

"Vlastně by jim to mělo být jedno, že vyvážím cigarety. Ukrajina na nich vybírá daně" dumal Štefan, ale nakonec myšlenku uzavřel s tím, že si i pohraničníci chtějí vydělat.

"Dlouho mi bylo divné, proč ostatní jedou a já musím pokaždé vyplňovat nějaké deklarace," říkal mi později v Michalovcích Marián, který jezdí na Ukrajinu tankovat. I on tedy začal každému do pasu dávat pět hřiven (17 kč) a od té doby vše trvá "maximálně 10 vteřin".

"Jsou dobří. Vůbec nechápu, jak dokáží z pasu ty bankovky nenápadně vyndat," hodnotila ukrajinské strážce hranice Mariánova žena. "Teď mi vlastně došlo, proč dřív vždy pas dvakrát prolistovali sem a tam a tázavě se na nás dívali," dodala.

Jenže v Michalovcích jsem ještě nebyl. Mezi ukrajinskou a slovenskou stranou nás dělily ještě tři hodiny "cesty".

Zácpa = pašuji více

Stáli jsme v koloně, předjížděla nás auta, která dala 20 hřiven (68 kč). Štefan se nudil. Během čekání přinesl z duty free shopu dva - možná tři - kartony cigaret a tři litry vodky.

To už si sám uvědomil, že veze moc a láhev vodky začal přelívat do láhve od minerálky

"Počkej, vodku nevezu, můžu jí vzít na sebe," snažil jsem se zachránit čest vodky, aby zůstala v láhvi.

"Už je pozdě, stejně toho vezem víc, než můžem," odvětil. To už nás ukrajinský voják pouštěl na slovenskou stranu. Sláva!

Zajímalo mne, kolik chtějí slovenští celníci. "Slováci si od Slováků peníze nevezmou, bojí se," říkal Štěfan. Potvrdil tak jasný princip hranice. Slováci platí Ukrajincům. Ukrajinci zase Slovákům.

Před pár lety na Slovenské celníky nasadily kamery. Po pár měsících sledování jich 15 zatkla speciální jednotka. Záběry jasně ukázali přijímaní peněz, cigaret, alkoholu ale i limonád a dalších pozorností. Jenže... Znáte to, celníkovi právě tenhle řidič dlužil nějaké peníze, zrovna tenhle nějaké cigarety... No a nikdo nebyl dosud za nic odsouzen. A jedna policistka pracuje na původním místě.

Ono je to koneckonců docela těžké. Jde o vesnice na východním Slovensku, kde opravdu půlka vesnice pašuje a druhá půlka pracuje v pohraniční stráži. A to bez přehánění.

Kam by chvátali?

"Zdržují tu naschvál," mínil Štěfan. Podle něj stejně všechny sledují kamery a v Bratislavě tedy musí vědět, že na to kašlou a auta jedině zdržují.

Shodli jsme se na tom, že je to záměr. Že se toho díky tomu méně propašuje.

Ale to už jsme se blížili vlastní kontrole. U aut před námi vybíral pasy nějaký pohraničník.

"To je hroznej debil tohleto," říkal Štefan. Když přišel za námi řekl jen "Čau". Štefan odvětil "Nazdar" a dali jsme pasy.

Tuhle hranici jsem přecházel už asi po osmé, takže jsem si všiml, že tykání je docela časté. Coby ne, když jsou ze stejné vesnice.

Nakonec jsem i já uznal, že je korupce na této hranici mnohem méně škodlivá než ta na českých konzulátech na Ukrajině (o tom snad jindy).

Takle jezdí diplomati

To už ale před námi vyndavali nějací nebožáci zadní sedačky.

"Ten chlápek dělá normálně na sousedním přechodu," říkal Štěfan. "O mne si tedy myslí, že nic vozit nemohu, protože tam fakt kontrolují." Celník měl asi 120 kilo a Štefan dodal historku o tom, jak se jednou rozesmál, když celník referoval, jak udělal tělesné testy.

Před autem procházel nějaký celník. "Na toho bacha," upozorňoval Štěfan. "Ten se ti podívá do očí a jak se mu to nezdá, jdeš do boxu a tam má psa, co najde cigarety," dodal.

Do očí se nám naštěstí nedíval. Před námi bylo auto s pražskou SPZ, ale osazené Ukrajinci (českých SPZ je na hranici asi tak pětina, téměř všechno Ukrajinci). Celník prohledával kufr. Našel pár kartonů nenahlášených cigaret.

"Nevyšlo jim to," usmíval se Štefan. Jenže po nějakém tom dohadování je celník nechal jet. Proč asi?

"Ale to nic není, před lety se tu provoz zastavil a projelo několik dodávek plných cigaret. Celníci se napakovali jako za celý rok snad," vyprávěl Štefan.

No a už se na nás chystal celník... "Toho se všichni bojí," referoval Štefan. "Je to zápasník, ale neboj, já s ním chodil do klubu," usmíval se.

"Víš jak jezdí diplomati?" ptal se Štefan. "Bez kontroly," odpovídal si.

Ano, všiml jsem si, zatímco auta před námi kontrolovali, mi nic. "On prostě nevěří, že bych mohl něco pašovat, když jsem sportovec," myslel si Štefan.

No a Slovensko a hurá EU!