Nevím, kde bere pan ministr jistotu, že tím to klimatickým balíčkem budeme stabilizovat světové klima, které se výrazně měnilo i v minulosti, přičemž oteplování bylo všeobecně vítáno, zatímco ochlazování znamenalo těžké problémy. Pokud chce Evropa bez ohledu na náklady, současnou finanční krizi či (ne)zaměstnanost snížit svoje měrné emise oxidu uhličitého na hlavu, bude výsledkem pouze přesun výroby do rozvojových zemí, kde se v současné době potýkají s trochu jinými problémy než je onen démonizovaný sodovkový plyn. Státy, kde je hlavním problémem dostupnost pitné vody a potravin, nemoci typu malárie nebo AIDS, asi těžko najdou pochopení pro strach „vyspělých“ zemí z reálně neověřitelného (!) scénáře možného vzestupu teploty o pár stupňů za století.
Jsem přesvědčen, že scénáře klimatických změn se v příštích letech začnou postupně měnit; již v současné době se stále častěji objevují odborné články, které sice nevylučují zcela vliv člověka, ale zdůrazňují přirozenou variabilitu teploty i dalších složek životního prostředí, zejména hojně citovaných ledovců. Zatímco v roce 2007 byly noviny plné zpráv o úbytku arktického mořského ledu, o maximu ledové pokrývky na mořích kolem Antarktidy se člověk téměř nedozvěděl. Před několika měsíci nebyla nouze ani o předpovědi letošní letní Arktidy bez mořského ledu. Nyní se o Arktidě téměř nemluví, kromě jedné odborné zprávy, jejíž analýza ale končí právě rokem 2007. Není překvapením, že se začínají objevovat zprávy o „přirozených“ příčinách fluktuace ledové pokrývky, neboť regenerace arktického mořského ledu, byť na je severní polokouli stále pod normálem, v současné době poněkud překvapuje.
Jestliže současný krátkodobý trend poklesu globální teploty, který nastal asi před rokem a půl, nebude pouhým dočasným výkyvem, budou klimatické balíčky prostým vyhazováním omezených zdrojů oknem, což kromě nositelů této politiky zkompromituje klimatologii i celou vědu, o ochraně přírody ani nemluvě. Pakliže se i v příštích desetiletích bude jevit vhodné omezovat měrné emise oxidu uhličitého, stačilo by už dnes poměrně málo – přestat blokovat rozvoj jaderné energetiky. Stačí porovnat měrné emise „jaderné“ Francie (6,2 t CO2 na hlavu), která elektřinu vyváží, a emise bezjaderného Rakouska (8,5 t CO2 na hlavu).
RNDr. Milan Šálek, Brno
