Francouzi v čele Unie? Češi budou lepší!

Tisk mnoha západních zemí si je jistý: Češi budou v čele Evropské unie slabí. Bude to propadák, průšvih, katastrofa. Slabá vláda, Klaus na Hradě, nálepka unijních heretiků.

Ale já si myslím, že za tím vším je i to, co vám jinak lidé v Bruselu při přímém rozhovoru popřou. Že mají pořád tendenci, i když možná už jen podvědomou, dívat se na nové členské státy ze střední a východní Evropy tak trochu mezi prsty. Jako na ty chudší, pomalejší, hloupější. Prostě je podceňovat.

Částečně si za to samozřejmě můžeme sami. Co jsem slyšela, tak třeba takový Stanislav Gross na evropských summitech na své evropské kolegy příliš oslnivý dojem nikdy neudělal.

Hlavní důvod, proč Češi v porovnání s Francouzi nemusí dopadnout vůbec špatné je v tom, že francouzské předsednictví hodně mate tělem. Tváří se sice jako extrémně silné, ale zatím je hlavně extrémně arogantní. A s arogancí většinou naše politická elita přece nemívá problém.

Podíváte-li se na seznam francouzských úspěchů, není nijak dlouhý. Sarkozy se sice tváří, že má všechno pod kontrolou a používá své nezpochybnitelné  charisma, hyperaktivitu, hyperješitnost a manipulátorské schopnosti k tomu, aby vytvořil dojem, že Francouzi teď vládnou světu.

Jenže z většiny jeho ambiciózních nápadů jako Unie pro Středomoří nebo Rada moudrých vznikly v podstatě jen formální projekty paralyzované nedostatkem pravomocí.

To samozřejmě nevylučuje, že nějaká z jeho nejnovějších myšlenek - jako jsou evropské suverénní investiční fondy nebo snad tesnější spolupráce eurozóny - se nakonec zrealizuje. Už proto, že je čas krize, navíc před volbami do Evropského parlamentu, a v takových dopách politici často podléhají dojmu, že musejí prostě něco schválit, aby obhájili svou vlastní existenci.

Němci si ale dají zcela jistě dobrý pozor, aby mocenská rovnováha na ose Paříž-Berlín zůstala zachována. To, že teď zdvořile mlčí a nechávají malého Francouze užít si pocitu pána Všehomíra, je taková unijní tradice. Navíc Francouzi si potřebují napravit reputaci. Teď sice dělají chytré a vytahují se na české nováčky, poslední dvě francouzská předsednictví ale hlavně kvůli vnitropolitickým rozepřím stála za starou bačkoru.

Pro Česko v současném francouzském stylu zas tak moc k okopírování není. Svět totiž trochu jinak posuzuje, když je arogantní politik z malé středoevropské země nebo politik z velké kolébky evropské civilizace.

Sarkozy se chová, jako by mu teď Evropa na půl roku patřila, čistě francouzské myšlenky vydává za evropské a svojí dočasnou pozici Pana Evropy využívá k vyřizování účtů se starými nepřáteli. A francouzský tisk z něj dělá spasitele světa.

Dovedete si ale představit, co by se stalo, kdyby se takhle choval Topolánek? Francouzští komentátoři by byli první, kteří by to nazvali atentátem na Evropu.