Stát, jeho svátek a jazyk

Slavíme 28. říjen, vznik Československa. Hlavním přínosem nezávislosti je, že v Čechách, na Moravě a v zbylé české části Slezska se hovoří česky (a na Slovensku slovensky). Nebýt samostatného státu, byli bychom dnes asi v stejné situaci, v jaké se Lužičtí Srbové nacházeli někdy na počátku minulého století. Slováci by již jako národ možná ani neexistovali.

Většina lidí má k mateřskému jazyku citový vztah. Na češtině lze ovšem najít i jiné, racionální výhody. Především se díky češtině mohou děti poměrně snadno naučit číst a psát, protože v principu se stačí naučit písmenka. Díky tomu vykazujeme snad nejnižší míru analfabetismu na světě. Ve srovnání s jinými národy máme navíc v populaci nízký podíl lidí, kteří sice číst jako by dokážou, ale je to pro ně příliš obtížné. Tolik se musejí soustředit na jednotlivá slova, že složitějšímu souvislému textu ve skutečnosti nerozumějí.

Příslušníci národů, kde se jedno písmeno čte několika způsoby (případně se někdy čte a jindy ne), jsou na tom z tohoto hlediska mnohem hůř. Potvrdí to snad každý, kdo na vlastní oči viděl, s jakými obtížemi, dlouho a lopotně se učí číst třeba malí Italové - a to přitom italština není z tohoto hlediska zdaleka nejhorší.

Zahraniční investoři často oceňují, že tady řadoví dělníci bez potíží čtou. Vysoká funkční gramotnost nahrává i knihkupcům, trafikantům, nakladatelům a vydavatelům. Sami se však snažíme, abychom o tuto výhodu brzy přišli. Všechny ty shopy, cluby, second handy, puby, casina, copy centra, "ou tú" a "tý mobajly", kterých je ve veřejném prostoru jak nastláno, vnášejí do jazyka zmatek. Nikdy od dob národního obrození nebyl fonetický základ češtiny tak ohrožen. Přestává platit, že nadané české dítě se naučí číst a psát téměř mimoděk, pozorováním nápisů v okolí. Žáků s poruchami učení nutně přibývá.

Je to daň za globalizaci. Mnohé firmy navíc mluví a píšou vlastní řečí. Název společnosti neskloňují a neuznávají téměř žádná pravopisná pravidla. Jejich šéfové přitom jistě chtějí, aby zaměstnanci přísně dodržovali jiné zásady, například pracovní dobu. Ale dokud se tak děje jen v soukromém sektoru, nedá se s tím nic dělat. Horší je, že češtinu ničí i instituce, které si Češi sami platí ze svých daní. A tak tu máme například Cool Tour linky a podobné nesmysly. Ale nejde jen o anglická slova.

"Aktivace Kartové aplikace znamená vyhrazení datového prostoru pro Kartovou aplikaci v paměti čipu Karty provedené Správcem a následné nahrání dat příslušné Kartové aplikace Provozovatelem do datového prostoru Karty vyhrazeného pro tuto Kartovou aplikaci." Případně: "Smluvní vztah o využívání Karty mezi Garantem a Držitelem zaniká uplynutím platnosti Karty bez výměny Karty."

To jsou jen malé ukázky z půvabných osmistránkových podmínek pro vydávání a využívání karty opencard, jimiž magistrát a dopravní podnik obšťastnily obyvatele hlavního města. Používání velkých písmen uprostřed vět sice nemá v uvedených případech žádnou oporu v pravopisných pravidlech, ale proč by úřad ctil nějaká hloupá česká pravidla.

Autoři obdobných dokumentů jsou určitě také rádi, že slavíme 28. říjen. Mohou si totiž aspoň na den odpočinout od své náročné práce.