Takže Maradona. Ten feťák? No jo, ale vyléčenej. Nezaplet´ se náhodou s Fidelem? Možná, ale to s fotbalem nemá co dělat. Ten gól v šestaosmdesátým, to byla lahůdka. Kterej, ten rukou? To nebyla jeho ruka, to byla boží ruka.
Je příznačné pro dobu, kdy lze tak snadno získat informace, že vnímání jedné známé osobnosti je tak rozporuplné a zkreslené balastem řečeného i napsaného. Jméno Diego Armando Maradona je vnímáno jako značka, firma, fenomén.
A přesto jeho nositel, kdekoli se zjeví, přesvědčuje o tom, že jméno patří obyčejnému člověku. Možná výjimečně spontánnímu.
Naposledy ho široká veřejnost vnímala na olympijských hrách v Pekingu, kde září své pověsti vrhal stín i na lesk zlatých medailí krajanů na hřišti.
Celebrita se vším všudy
Sedmačtyřicetiletý fotbalista, podle některých anket nejlepší hráč všech dob, povede reprezentaci Argentiny. Přestože jeho trenérská kariéra zatím zahrnuje pouze dvě angažmá, netrvající ani rok.
Navíc v klubech, jejichž jména jsou v Evropě tak neznámá, jak pověstné jsou některé epizody z Maradonova života - Mandiyú de Corrientes a Racing Club de Avellaneda. Už je to nějakých třináct let.
Od té doby se Maradona "věnuje dráze" profesionální celebrity. Je to dráhá velmi strmá a její protagonista na ní zvládne všechny prvky, nutné k upoutání pozornosti všech sociálních skupin a věkových vrstev na kterémkoli kontinentu.
Článek pokračuje pod videem
Boží ruka a milionář-ultralevičák
Snad jen v té Anglii ho za mistrovství světa 1986 moc nežerou. I tam ale vědí že se léčil z drogové závislosti, že se pral s paparazzii i s novináři z bulvárů, že neváhá praštit i ženu, že je to milionář-ultralevičák.
A přitahují ho totalitní režimy (kubánský, venezuelský, íránský), že nenávidí USA (přestože je hispánskými obyvateli adorován snad víc než doma), že neplatil výživné, že se nedávno stal dědečkem, že má problémy s několika daňovými úřady.
Že se chová nepřistojně na tenise, že vystupoval v reality show a že v ní upřímně plakal, že o něm Emir Kusturica natočil film, že se v Buenos Aires hrál muzikál o jeho dětství
Že má bandáž žaludku, aby zhubl, že miluje Julii Robertsovou a dělal jí přes média nemravné návrhy, a že nazpíval píseň La Mano de Dios, Boží ruka.
Maradona bude trénovat kvůli známosti s předsedou svazu
Záleží na každém, který z útržků více či méně dobře ověřených zpráv si vybere, nebo čí pohled na značku Maradona přijme a udělá si podle něj představu o člověku, jenž ze sebe dokázal udělat ikonu.
Přesto na světě existují lidé, kteří ho poznali blíž. Jedním z nich je i Julio Grondona. Předseda argentinského fotbalového svazu už v listopadu 2005 prohlásil, že v něm vidí reprezentačního trenéra.
Zatím by si mohl osahat terén v manažerské funkci. Tehdejší kouč José Pekerman pohrozil odstoupením, pokud Maradona dostane jakoukoli práci kolem mužstva.
Neshodnou-li se tak zásadně dvě osobnosti, znalé věci, jak by mohlo široké okolí jednoznačné přijmout, že Grondonovi se podařilo svého protežé protlačit tam, kde ho chtěl mít už léta?
Firma Maradona má novou dimenzi
Sedmasedmdesátiletý funkcionář, jenž je hlavou fotbalu v zemi už od roku 1979, uskutečňuje svůj životní projekt, takže firma Maradona dostává zase novou dimenzi.
A ten, s nímž firma stojí a padá, má šanci prezentovat se pro změnu něčím, co je velmi vzdálené jeho světu, v němž oči pozorovatelů nedokážou rozeznat pravdu od mýtu, jako by je smíchal magický realista Jorge Luis Borges.
Spisovatelův krajan Maradona teď má příležitost představit se prostřednictvím své práce. Ovšem až Argentina na oslavu jeho jmenování ještě jednou dozpívá La Mano de Dios.
