Odpověď na váš dotaz je upravena v ustanovení § 53 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je:
v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.
Dle § 54 zákoníku práce se však zákaz výpovědi podle § 53 zákoníku práce nevztahuje na výpověď zaměstnanci:
- pro organizační změny dle § 52 písm. a) a b), u písm. b) potom s výjimkou uvedenou v zákoně (přemisťování v mezích míst výkonu práce podle pracovní smlouvy).
Podle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku.
JUDr. Vít Svoboda, advokátní koncipient, Mašek advokáti s.r.o.
