Jsou platné smlouvy s nezletilými?

Možná teď rychle hledáte ve svém právním vědomí a říkáte si, že přeci není možné, aby se nezletilý k něčemu takovému platně zavázal.

Protože se však takové věci v reálném životě dějí, podívejme se, jak je tomu podle českého práva.

Otázka platnosti smluv uzavřených nezletilci, respektive otázka způsobilosti k právním úkonům těchto osob, není zdaleka tak jednoduchá, jak by se možná zdálo. Nikoho asi nepřekvapí, že mládež pod osmnáct let nemůže volit, kupovat si alkohol nebo si koupit auto na splátky.

V prvních dvou případech je věc vcelku jasná každému, u smluvních vztahů však začínají potíže vyplývající zejména z dikce Občanského zákoníku, jejíž obecnost za dlouhá léta jeho platnosti dostatečně nevybrousila ani judikatura vyšších soudů.

ZA JAKÝCH PODMÍNEK JE NEZLETILEC ZPŮSOBILOU SMLUVNÍ STRANOU?

Jak bylo výše naznačeno, způsobilost k právním úkonům definuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také "OZ") v části první, kde jako podmínku nabytí způsobilosti v plném rozsahu uvádí zletilost, tedy dovršení osmnácti let (§ 8). Právě slovní spojení "v plném rozsahu" dává tušit, že určitou způsobilost mohou mít už nezletilí, přičemž její šíře se může lišit. Rozlišovacím kritériem je míra, v jaké je právní úkon svou povahou přiměřený rozumové a volní vyspělosti nezletilce. Kdo by se však domníval, že rozhodující bude inteligence konkrétního jedince, je na omylu. Zákon totiž hovoří o přiměřenosti odpovídající "jejich věku", z čehož lze dovozovat, že rozhodující bude průměrná intelektuální vyspělost dosahovaná osobami stejného věku. Výjimkou by mohly být snad jen případy, kdy bude zcela zjevné, že jedinec dosud nedosáhl vyspělosti svých vrstevníků. O tento typ situace nám však nejde. Této interpretaci dává za pravdu rozhodovací činnost soudů i teorie. To nám ovšem ještě nic neříká o tom, které konkrétní jednání lze za přiměřené věku nezletilého považovat.

PŘIMĚŘENÝ, NEBO NEPŘIMĚŘENÝ PRÁVNÍ ÚKON? JAK PRO KOHO

Zmíněné ustanovení § 9 OZ je reakcí na potřeby každodenního života. Nebýt jeho, nezletilí by nemohli provádět i ty nejběžnější úkony, jakými je například nákup v obchodě. Jeho formulace navíc umožňuje, aby se způsobilost k právním úkonům s přibývajícím věkem rozšiřovala a reagovala tak na potřeby "mládeže". Tím se okruh smluvních vztahů přístupných těmto osobám o něco více specifikuje. Účelu zmiňovaného ustanovení se navíc věnuje také důvodová zpráva k původnímu návrhu zákona poukazující na ochranu funkce ustanovení. Konkrétně se v ní uvádí: "Jde tedy o ustanovení, které chrání nezletilé před neuváženými majetkovými dispozicemi a které umožňuje, aby v takovém případě byl právní úkon nezletilého prohlášen za neplatný a jemu vráceno to, co podle něho plnil." Jak to tedy bude se smlouvou o životním pojištění zmíněnou na začátku? Je úkonem přiměřeným intelektu patnáctiletého člověka? Jsem přesvědčen, že není. Životní pojištění je komplikovaný smluvní vztah a smlouva jej zakládající tomu svou náročností odpovídá.

Často je navíc doplněna obecnými a zvláštními pojistnými podmínkami v rozsahu několika stran, jejichž obsah je těžko přístupný i zkušeným dospělým. Svou roli přirozeně hraje i postup při podepisování smlouvy. Lze jen těžko očekávat, že nezkušený nezletilec projeví dostatek odolnosti vůči praktikám "razantního" prodejce a vyžádá si například čas na rozmyšlenou. Přesto k uzavírání takových smluv dochází.

Dokonce existují informace o tom, že například Česká pojišťovna v souvislosti s pojištěním Dynamik takový postup schvaluje interními předpisy. Jakýkoliv odkaz na takový předpis však nemá vůči klientovi nejmenší relevanci. Vnitřní předpisy totiž působí dovnitř společnosti a až na výjimky nemohou zavazovat třetí osoby.

V žádném případě pak nemohou být ve vztahu speciality vůči ustanovení občanskoprávního předpisu, a tím jej aplikačně nahradit. Je proto třeba mít na paměti, že každý, kdo s nezletilým podobnou smlouvu uzavře, vystavuje se nebezpečí všech následků takového jednání, neboť smlouva je od počátku absolutně neplatná a plnění podle ní je plněním bez právního důvodu a zakládá tedy bezdůvodné obohacení. Ani argumentace "dobrou vírou" zde neobstojí. Těžko se lze totiž domnívat, že pojišťovací agent, který pro uzavření smlouvy vyžaduje celou řadu osobních údajů včetně lékařského potvrzení, nemohl tušit, že o uzavření smlouvy nejedná s dospělým a ke všem právním úkonům způsobilým člověkem. V této souvislosti je nutné poukázat na sporné případy, které mohou vzniknout u osob, blížících se zletilosti, zejména ty, kterým k dosažení osmnácti let zbývá méně než rok. Z české judikatury vyplývá, že ani osoba několik dní před osmnáctými narozeninami nemůže být bez dalšího považována za způsobilou ke všem právním úkonům jako dospělý.

NEPŘIMĚŘENOST VŽDY, NEBO S VÝJIMKAMI?

Jistě se teď najdou oponenti, namítající, že smlouva o životním pojištění, je-li správně vysvětlena, může být pochopitelná i pro osoby nízkého věku. To ovšem vyvrací rozhodnutí soudu vyšší instance, jehož závěry, ač se týkají kupní smlouvy, lze snadno zobecnit. Konkrétně jde o rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem (10 Co 354/2002), které vychází z dřívějšího právního názoru Nejvyššího soudu. V tomto rozhodnutí soud za klíčové označuje posouzení druhu nabývané věci, její hodnotu a společenské důsledky tohoto nabytí. Vztáhneme-li výše uvedené na náš případ, pak dostaneme životní pojištění (druh), které jistě není typickým produktem určeným takto mladým lidem, pojistné v celkové výši desítek tisíc (hodnota) a dlouhodobý závazek v délce i několika desítek let, k pravidelným platbám (důsledky). Soud navíc uvádí, že cena by měla být úměrná příjmům a možným úsporám nezletilého a "....důsledky uzavřeného právního úkonu by závažným způsobem nenarušovaly, resp. nenarušují sociální či majetkový status tohoto nezletilce". Situace tak bude o to jasnější, pokud mladistvý (či ještě mladší) nebude mít vlastní příjmy, ani majetek významnějšího rozsahu, se kterým hospodaří. V takovém případě totiž fakticky nezavazuje sebe, ale rodiče, na jejichž finanční podpoře je přirozeně závislý.

V této souvislosti se nabízí ještě jedna otázka, jakou roli může při posouzení platnosti sehrát rodič? Co když smlouvu sice podepsal potomek, ale za přítomnosti nebo s tichým souhlasem rodiče, případně jiného zákonného zástupce? Může se to zdát překvapivé, ale tato skutečnost podle dnešní úpravy žádný vliv nemá. Zákon jasně stanoví podmínky způsobilosti a pro ostatní případy určuje povinné zastoupení, v závažných případech navíc doplněné souhlasem soudu. Význam by tak uvedená skutečnost měla jen ve výjimečných případech odpovědnosti za škodu při dobré víře na straně spolukontrahenta a naopak vědomé "neintervenci" rodiče. Jak ale bylo uvedeno výše, lze si takovou argumentaci v případě pojistných smluv jen těžko představit. To se však může již brzy změnit, neboť nově navržený občanský zákoník počítá s možností udělení souhlasu rodiče pro konkrétní právní úkon. Důvodová zpráva tento krok zdůvodňuje poměrně logickým argumentem, že nejlépe dokáže intelektuální zralost svého potomka posoudit právě rodič.

Ivo Jeník Partners