S Íránkou v teheránské zácpě

V Teheránu začalo hustě sněžit. Během chvíle jsme se mohli klouzat po udusaném sněhu, jak se všichni snažili dostat ke svým autům, aby to stihli než...
...než se všichni dostanou ke svým autům a zablokují silnice.

"Radši pojedem, abychom to stihli," řekla mi Sára. Sice trošku zářila nad prvním sněhem toho roku, ale bydlel jsem u ní v horách nad Teheránem, a tak se trochu bála... že to nestihnem.

Na parkovišti už bylo veselo. Auta na letních gumách klouzala. S Mehrdadem jsme museli Sářino auto (třicet let starý Paykan) vyprostit ze závěje. Trošku nejistě (zadek létal sem a tam) jsme Mehrdada s Lilou dovezli domů.

Čekalo nás necelých pět kilometrů, ale hned jsme skončili v zácpě. Byla to má první noc v Íránu a já skončím v autě s krásnou místní slečnou. Svou nožkou v tenisce Nike pořád sešlapovala spojku. Takle jsem si ty fundamentalisty nepředstavoval.

Sára říkala, že je to v pohodě, ale stejně jsem se trošku bál, že nás vytáhnou z auta, zjistí, že nejsme svoji a ji ukamenují a mne vyhostí.

Smála se tomu v tom svém šátku. Nosila ho jen na veřejnosti, stejně jako všechny holky, se kterými mne seznámila. Jak jsme byli někde za zavřenými dveřmi, rázem se muslimská cudnost změnila v reklamu na kondicionér.

Těch pět kilometrů jsme nakonec zvládli za příjemných 4 a půl hodiny. Byl jsem rád, že můžu cestovat a vidět svět. Je trošku jiný než jak si jej z novin představujeme.

Dveře nám otevřela její matka. V noční košili. Neumím si představit, že by se mi tohle stalo v nějaké arabské zemi. U Peršanů je to prý normální.

"Tady se posaď, přinesu ti něco k jídlu," posadila mne paní domu vedle své druhé dcery (23 tehdy), která v kalhotkách a sexy tílku sledovala na nelegálním satelitu svou oblíbenou show. Byla hodná. Aby mi čelist opravdu neupadla, přetáhla přes sebe po pár minutách deku.

Írán, pomyslel jsem si.

Druhý den jsem si mohl zažít cudné muslimské dívky. Jak mne nějaká uviděla, utíkala za mnou přes ulicí a mávala "Ahoj, ahoj, jak se máš, co tu děláš?" Po čase jsem si na to zvykl, ale i tak jsem měl občas strach, že nás chytí a zavřou. V arabských zemích jsem si přitom snil jen o tom, aby mi slečny opětovaly pohled. Tam bez prakticky bez šance.

Večer jsme se Sárou přišli domů. Její otec měl zrovna návštěvu a popíjeli Whisky. Asi nějaká nealkoholická. Nebyla. Probrali jsme Ahmadinežáda, Izrael i revoluci.

No další den se mi podařilo načapat líbající se smilníky v parku. Ha! Já bych je hnal! V horách nad Teheránem jsem ale později viděl dokonce dva páry, jak se drží za ruce. Marně mi Sára vysvětlovala, že tam policie nechodí. Jste sakra nějací muslimové ne!

Smála se. Jsou už to dva roky. Dnes už Írán opustila a dělá architektku v Kanadě.