Fotograf, který se nebál být skutečně blízko

Endre Friedmann, jak zní původní jméno Roberta Capy, se narodil v roce 1913 ve středostavovské maďarské rodině. Jako gymnazista se velmi zajímal o světové revoluce a silně sympatizoval s levicovými myšlenkami. Z politických důvodů pak nakonec musel opustit své stávající bydliště. Z Budapešti cestoval také přes Prahu, kde mu peníze na další cestu dal údajně pražský rabín.

V roce 1931 přijel do Berlína, kde chtěl studovat sociologii a žurnalistiku. Kvůli nedostatku prostředků nakonec ke studiu nenastoupil, ale kosmopolitní Berlín třicátých let se mu stal důležitou životní školou.

Friedmann se živil jako pomocník v temné komoře agentury Dephot, ke které patřily takové osobnosti fotožurnalistiky jako například Felix Man. Friedmann pak v roce 1932 shodou okolností dostal za úkol jet do Kodaně a vyfotografovat politickou schůzi. Na prvních otištěných fotografiích Friedmanna (Capy) se tak objevil Lev Trockij, který v Dánsku hovořil o smyslu ruské revoluce.

Kvůli nastupujícímu nacismu se Friedmann v roce 1933 přesunul z Berlína do Paříže. A právě v Paříži přijal mladý fotograf přezdívku Robert Capa, aby tak díky smyšlené legendě lépe prodal své fotografie.

Úspěch i tragédie

Kdo se za jménem Capa skutečně skrývá, odhalil slavný francouzský vydavatel obrázkových časopisů Lucien Vogel. Ten v roce 1936 najal zvláštní letadlo a vzal s sebou do Španělska, kde vypukla občanská válka, Roberta Capu i s jeho mladou ženou Gerdou Taro.

Ve Španělsku Capa vytvořil jednu z nejslavnějších světových válečných fotografií – moment, kdy byl republikánský voják smrtelně zasažen kulkou a padá k zemi. Jméno Capa, které mělo původně jen budit dojem slávy, se stalo skutečně slavným. Robet Capa ve Španělsku vytvořil svou první obrazovou knihu s názvem Když se dělá smrt.

I když se díky občanské válce Capa naplno prosadil, tragickým protipólem k tomuto úspěchu se stala smrt jeho ženy, která zemřela při bitvě pod pásy tanku. Ani to však Capu neodradilo od jeho životního hesla a zároveň i receptu na úspěch jeho snímků: “Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyl jste dost blízko.“ A v roce 1938 se tak vydal reportovat čínsko-japonskou válku.

V Normandii mezi prvními

Mezi mnoha bojišti, která Capa fotografoval za 2. světové války, prosluly nejvíce fotografie z Normandie. Capa se vylodil 6. června 1944 na francouzský břeh s prvními proudy vojáků a fotografoval pod palbou - sám otočen zády k nepříteli. Ze 72 fotografií vytvořených s nasazením života však zůstalo jen 11, neboť je nervózní laborant v černé komoře londýnské redakce časopisu Life přesušil.

Ještě ve svých 33 letech cestoval maďarský vystěhovalec bez pasu a americké občanství získal až v roce 1946. V roce 1947 pak Capa založil obrazovou agenturu Magnum spolu s dalšími slavnými fotografy Henri Cartier-Bressonem, Davidem Seymourem, Billem Vandivertem a Georgem Rodgererem.  

V roce 1948 se Capa opět vydal do válečného konfliktu, tentokrát do Izraele. Během období let 1948-1954 cestoval především pro své potěšení a fotografoval neválečné náměty - například své přátele Pabla Picassa, Ernesta Hemingwaye, Johna Steinbecka a další.

V roce 1954 v Japonsku zastihl Capu časopis Life s žádostí, aby odjel fotografovat konflikt v Indočíně – svou pátou válku. Ta se fotografovi stala osudnou. V posledním dnu života už Capa vyfotografoval, co potřeboval, a tak opustil džíp a šel se trochu projít. Po chvíli bylo slyšet velký výbuch miny a následně vietnamského poručíka, jak ohlašuje fotografovu smrt. Ernest Hemingway později na zprávu reagoval: “Byl to dobrý přítel a velký a odvážný fotograf. (...) Byl tak neobyčejně živý, že nelze přivyknout myšlence na jeho smrt.”

Odkaz slavného fotografa letos v lednu rozšířil vzácný nález, když se v Mexiku objevilo na 3000 do letošního roku nepublikovaných negativů. Snímky z občanské války ve Španělsku, kde se Capa poprvé proslavil, byly dlouho považovány za ztracené. I sám Capa si až do své smrti myslel, že kufr s negativy byl zničen.

Ukázalo se ale, že místo toho se kufr dostal dobrodružnou cestou do Marseille. Tam se jej ujal jistý mexický generál a diplomat; Mexiko totiž v době občanské války sympatizovalo se španělskou republikánskou vládou, na jejíž straně fronty Capa působil. Generál odtud vzal kufr s sebou do Mexika, kde zůstal půl století v úkrytu.

Ondřej Luštinec