Patnáct, nebo čtrnáct let?

Existuje řada racionálních důvodů jak pro ponechání současné hranice trestní odpovědnosti, tak pro její snížení. V poslanecké sněmovně převládla snaha o snížení, což samo o sobě nemusí být špatně. Některé myšlenkové konstrukce, které příznivci snížení věkové hranice používají, jsou však z logického hlediska chybné.

Častým podpůrným argumentem je, že hranice čtrnácti let platila za první republiky, na patnáct ji národní shromáždění zvýšilo až za socialismu. Ale k liberalizaci v otázce potratů či vztahů mezi osobami stejného pohlaví přece došlo v stejné době. Kdybychom se také v těchto oblastech chtěli vrátit k prvorepublikovým standardům, určitě by to narazilo na obrovský odpor.

Hodně se zdůrazňuje, že Slovensko již k této změně přistoupilo. To ale nestačí. Logicky správný argument by zněl: Slovensko změnu uskutečnilo, a dopady jsou příznivé. Skutečné výsledky slovenské změny by ovšem měli posoudit experti. Podle toho, co píšou noviny, to na velký úspěch nevypadá. Na Slovensku byl hlavní problém se čtrnáctiletými, které sociálně nepřizpůsobiví rodiče posílali krást. Čtrnáctiletých zlodějů prý ubylo, zato je nahradili mladší.

Česká republika nemusí bezhlavě následovat vše, co u Dunaje vymyslí. A už vůbec bychom se neměli inspirovat třeba v USA, kde mnozí považují za normální, aby osmileté dítě mělo střelnou zbraň, ale když někoho zastřelí, odvedou je v poutech a právníci přemítají, jak mu zařídit popravu. Následovat tento způsob uvažování by bylo cestou k velkým tragédiím.

Pádným argumentem naproti tomu je, že čtrnáctileté vrahy nelze nechat volně běhat po světě. Ale může se podle současné úpravy čtrnáctiletý odhalený vrah volně procházet po ulicích? Tak to nebylo ani za socialismu. Přitom třeba taková rvačka je rovněž porušením zákona, a bylo by vážně rozumné, aby rvačku v 8.A řešila policie, státní zástupce a soud? Spoustu klukovin umí lépe urovnat rozumná třídní učitelka, případně tělocvikář.

Většina dospělých by určitě uvítala, kdyby po snížení hranice trestní odpovědnosti ubylo například čtrnáctiletých sprejerů, vandalů a uživatelů drog. Jenže mnozí čtrnáctiletí jsou z mentálního hlediska opravdu ještě dětmi. Dětské myšlení funguje jinak, dítě není zmenšený dospělý, a tak vůbec není jisté, že čtrnáctiletí sprejeři své čmárání omezí. Spíš to pro ně bude ještě větší adrenalin.

Nějakých chyb se během dospívání a mládí dopustil snad každý. A naskýtá se otázka, do jaké míry mohou přísné zákony krotit čerstvě probuzené hormony. Zato je naprosto jisté, že mnozí čtrnáctiletí chlapci a čtrnáctileté dívky mají jen málo možností, jak se bránit týrání ze strany despotického otce či otčíma. Dosud se těšili aspoň zvýšené právní ochraně, a o tu teď mohou přijít. Je to docela podivné. Vidíme snahu postavit mimo zákon rodiče, kteří třeba desetiletého výjimečně plácnou, ale zároveň se poslanci usnesli, že čtrnáctileté zbaví vyšší ochrany před krutou a trvalou surovostí.

Nelze se divit, že po snížení hranice trestní odpovědnosti volá třeba obchodník, kterému dospívající vykrádají krám. Nebo vychovatel z ústavu, který má mezi svými svěřenci někoho, kdo ustavičně terorizuje ostatní. Či policista, jemuž se zlodějíčci drze smějí. A také je pravda, že dnešní děti fyzicky dospívají dřív. Kdyby šlo jen o bestiální násilí, krádeže a loupeže, nebylo by co řešit, neboť i mladší jedinec má vědět, že to se nesmí. Velká potíž bude s dalšími paragrafy, jejichž komplikovaný soubor nemá průměrný čtrnáctiletý šanci pochopit.

Nahradit jedno číslo jiným je zdánlivě velice jednoduché. Nechtěné vedlejší důsledky však mohou být problematické. Autor se proto domnívá, že argumenty proti úřednímu »zkrácení dětství« zatím mírně převládají, byť po případné změně asi nenastane Sodoma a Gomora. Důležitější ovšem je, co soudí sociologové, kriminalisté, dětští lékaři, psychologové a další znalci.

Bylo by určitě vhodné, kdyby se senátoři nad návrhem ještě důkladně zamysleli. Neměli by podlehnout politickému tlaku svých stranických kolegů a měli by s chladnou hlavou vyslechnout odborníky z nejrůznějších oborů. Pokud výsledkem seriózní analýzy bude snížení na čtrnáct let, určitě by tuto změnu měly provázet kroky v oblasti sociální ochrany a prevence.