V prostorách Národního muzea se od 28. října koná výstava Republika, která má připomínat devadesátileté výročí založení samostatného československého státu. Některé části výstavy jsou však bohužel ukázkou přežívajících mýtů o tomto „zlatém věku“ našich dějin. Nacionalistickou interpretaci meziválečné republiky podpořil ve svém projevu k zahájení výstavy také premiér Topolánek.
Televizní upoutávka na výstavu si pohrává s myšlenkou, že by se Gavrilo Principovi nepodařilo spáchat atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda. Zřejmě by nevypukla první světová válka a zřejmě by ani nevznikl samostatný československý stát. Zatímco pro Čechy byl Princip dlouho hrdinou, dnes se o atentátu podle historika Luboše Velka „mluví spíše jako o vraždě, která nic neřešila“. Jaký obraz první republiky nám nabízí aktuální výstava? Najdeme zde prostory věnované kultuře a vědě, městu, venkovu a politickým událostem. Zatímco první část představuje nepříliš utříděnou všehochuť plakátů, rukopisů a dalších objektů z oblasti kultury a politiky, druhé a třetí části nelze příliš vytknout. Můžeme si zde prohlédnout sondy do dobové každodennosti, místnosti jsou strukturovány do podoby typických prostor (jako sokolovna, kavárna nebo kostel). Cenné je i usouvztažnění některých exemplářů: tak se například v jedné vitríně vedle sebe ocitá komunistická a (proto)nacistická maskulinní propaganda tělovýchovy.
Vzhledem k tomu, že výstavu navštěvují také exkurze ze škol, pro jejichž studenty zde nastane možná první setkání s moderními dějinami, můžeme si položit otázku, jak na ně budou působit vlastenecké mýty. Velek odpovídá: „Možná to pro ně bude směšné, ale zároveň je třeba říct, že mezi některými mladými, kteří zpravidla nejsou o době mezi válkami příliš informováni, dnes stoupají extrémistické tendence. A to přesto, že ČR je dnes monoetnickým státem, který nemá problém s nějakou silnou menšinou, která by většině konkurovala.“ Vojenský historický ústav, který se podílel na přípravě výstavy, se podle Velka „nese v nacionálně patetické rovině, ale zároveň vychází vstříc poptávce. Když si poslechneme naše politiky, stále slyšíme vyjádření o hájení národních zájmů. Za tím si nedokážu představit nic konkrétního. Naopak mám pocit, že naše národní zájmy jsou uspokojeny tak, jak nebyly nikdy předtím v dějinách.“ Velek tak mimoděk naráží na projev Mirka Topolánka, podle kterého je idea republiky totožná s vlastenectvím. Je to idea, „která přežila tolik dramatických zvratů“ během historického vývoje, ale stále zůstává „aktuální“ a „moderní“. To je tedy údajně poučení, jaké si máme vzít z výstavy. První republika byla nesena masarykovskou ideou „humanity“, která měla sblížit státní národnosti a umožnit jim spolupráci na podobě státu. Ale byl to právě nacionalismus, který projekt rozvrátil. Podle Velka existuje v Evropě jen jeden fungující mnohonárodnostní stát (Švýcarsko), „který ovšem vznikl v době, kdy neexistoval nacionalismus.“ Pokud dnes na meziválečný stát vzpomínají autoři výstavy, proč mají potřebu upozadit Němce, židy, ale i Slováky a dojímat se nad neštěstím osudu, který naše předky ponížil mnichovskou dohodou? Výstava Republika, která je v některých aspektech pokusem přiblížit se západoevropskému výstavnickému standardu (byť pokus limitovaný finančními možnostmi) tak určitými interpretacemi podporuje současnou nivelizaci historického vědomí značné části české společnosti.
Nejproblematičtější je ta část výstavy, která chce dokumentovat osudové momenty meziválečné republiky počínaje Masarykovým příjezdem z exilu a konče Háchovým odjezdem do Berlína, kde měl stvrdit definitivní konec projektu republiky. Problémem tu jsou popisky k jednotlivým exponátům, zatížené nacionalistickou rétorikou a mytologizací. Tak se například dočteme, že bitva u Zborova znamenala jeden z nejpodstatnějších milníků světové války, že domácí politická scéna (s výjimkou katolické církve) nebyla během války loajální k monarchii atd. Jakýmsi středobodem těchto prostor jsou tři exempláře mnichovské dohody, které snad mají sloužit k ukájení masochistických choutek návštěvníků. Velek nechápe, proč se u nás v posledních měsících kolem vystavování tohoto „dokumentu národní katastrofy“ pořádají téměř oslavy.
P.S. Vzhledem k tomu, že výstavu navštěvují nejen čeští milovníci historie, ale například také cizinci, se mi zdá skutečnost, že k výstavě není otevřena žádná prodejna suvenýrů, jako promarněná příležitost a marketingová chyba organizátorů.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
