Když loni začátkem října jela jihokorejská delegace navštívit své severní bratry, sledoval jsem to v přímém přenosu na obří obrazovce asi deset kilometrů od severokorejské hranice.
V Pchjongjangu jásaly davy. Mávátkem zdravily projíždějící limuzíny. Kolem mne ale nikdo nejásal. Dívali se na ten Kimův marasmus se stejným znechucením jako já.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Tihle všichni mají obrovské štěstí, že jsou pod 38. rovnoběžkou, pomyslel jsem si.
- Jste rádi, že jste na jihu? - ptal jsem se.
Prý jsou.
V Koreji je dobře vidět, jestli je lepší být okupovaný americkým imperialistou nebo žít ve svobodné komunistické zemi.
Nevypadá jihokorejský prezident jako takový docela veselý maňásek?
