Slováci dumají, zda nerozdávat pokuty, když někdo zbytečně použije češtinu. Možná bychom mohli uvažovat o tomtéž.
Poprvé mne to napadlo před lety v bance, kde se mne úřednice ptala, zda si to želám vytlačiť. Řádně jsem znervozněl, než mi to během pěti vteřin docvaklo.
Dnes slovenštinu slýchávám hlavně v supermarketech. Tam platí jednoduchá pomůcka: pokladní mluví česky = je to Češka, mluví česky s chybami či akcentem = je to Ukrajinka, mluví slovensky = je to Slovenka.
Stál přede mnou ve frontě malý chlapec, kupoval si jedno kinder vajíčko. Zaplatil v pohodě, mince měl přesně. Jenže když při odchodu poděkoval, slečna pokladní mu řekla: "nech sa páči". Moc to chudák nepobral a vyděšeně se koukal kolem, jestli něco neprovedl.
Nebo Američan, který se neprozřetelně naučil jen české číslovky. Slovenským nerozuměl a z obchodu proto odcházel s pocitem, že se asi málo učil. Stál jsem v jiné frontě a nemohl jsem ho tedy uklidnit tím, že šlo o úplně jiný jazyk.
Jindy chtěla jedna ruská žena reklamovat koupené zboží. Požádala proto poměrně slušnou češtinou o pomoc slečnu pokladní. Ta ale odpovídala slovensky, čemuž Ruska evidentně nerozuměla. Pokladní to proto zopakovala ještě jednou - opět slovensky. Pak ještě jednou - samozřejmě slovensky a pro jistotu s větší frekvencí slov naprosto odlišných od těch českých. Chudák Ruska.
Osobně bych užívání slovenštiny nezakazoval ani nepokutoval. Jen by bylo dobré se zamyslet na tím, zda jí rozumí opravdu všichni, jak se někdy naivně soudí.
