V některých lidech může informace o povolení sázení přes Internet vzbuzovat dojem, že MF ČR chce otevřít pandořinu skřínku se jménem Internet. Vzpomínám si na období mezi roky 2004-06 kdy se objevily první rozsáhlejší reklamy na internetové sázkové kanceláře. Tyto firmy začaly sponzorovat jednotlivé sportovce i například fotbalové týmy. Ve stejné době jsem při komunikaci s lidmi z dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi ( pan P. Němec a spol.) cítil strach z neznámého, strach z Internetu. Přesněji na jejich chování a rozhodnutích byla vidět neznalost příležitostí a rizk, které s sebou nese Internet. Jasně, že na Internetu jsou počítačoví podvodníci, kteří číhají na svojí příležitost. Na druhou stranu se jedná o síť, která nemá hranice a jakékoliv zákazy a omezení jsou předem odsouzené k neúspěchu. To mimochodem poznaly v 30-tých letech v USA, kde se pokusili zavést a vynucovat prohibici. Výsledkem byly nižší výběry daní státní pokladny za alkohol a současně nárůst kriminality a velké zisky mafiánů.
V případě nepovolení sázení přes Internet se nejedná přímo o uvolnění pozic mafiánům. Vzhledem k tomu, že české sázkové kanceláře nemohly nabízet sázení přes Internet, se klienti rozhodli sázet u zahraničních firem. Z pohledu sázkaře bylo a je jedno zda si na derby pražských „S“ vsadí přes Internet u české nebo cizí společnosti. Výpadek v odvodu daní do státního rozpočtu byl při velmi skromném odhadu z informací sázkových kanceláři o počtu sázejících za poslední roky minimálně dvě miliardy korun. Důvod byl jednoduchý. Sázkové kanceláře zaměřené na sázení přes Internet jsou běžné obchodní společnosti, které v místě, kde mají registrované sídlo odvádí daně a případně ještě další odvody. Jenže přes Internet vzhledem k jeho vlastnostem mohou sázet klienti prakticky z celého světa. Daně a případné další odvody se platí tam, kde je registrována centrála. V případě výpadku minimálně dvou miliard se tedy nejednalo o situaci, kdy si na základě osvěty nebo restrikce občané nevsadili v kursovém sázení. Oni si vsadili doma (na území ČR), ale daně byly odvedeny do rozpočtu země kde sídlí server internetového sázení. Je tedy lepší, aby provozovatelé internetového sázení měli centrály v ČR, zde odváděli daně a podléhali kontrole ze strany naších úřadů.
Internet je sítí, na které se zdatně pohybují počítačoví podvodníci, současně se ale jedná o prostředí, kde je možné provoz na jednotlivých serverech snadno a dobře monitorovat. I otázky důvěryhodného přihlášení a podání sázenky jsou na síti Internet dávno a kvalitně vyřešeny. Názorným příkladem jsou e-shopy, aukční servery nebo internetová bankovnicví.
Problematika sázení je dále citlivá z důvodu, že existují rizika v podobě sázení dětí a mladistvých. Jenže tota nebezpečí zde již byla a jsou i dnes, kdy vsadit si u „tolerantní“ obsluhy může kdokoliv bez ohledu na věk. Situace, kdy pod uživatelským profilem táty bude sázet jeho náctiletý synek je stejná s tím, že se děti doma opijí z vaječného likéru, který se chladil v lednici. V obou případech něco zanedbali rodiče, nikoliv sázkový server či výrobce likéru.
Poslední návrh vedení MF ČR naznačuje, že doba nesmyslného bránění rozvoji moderních počítačových technologií je snad pryč a zbyde čas a prostor řešit skutečné problémy spojené s hracími automaty a casiny na „každém rohu“.
Jiří Nápravník
