"Počítač nefunguje, asi ten Microsoft zjistil, že je to nelegální a vypnul to." Něco v tomto duchu mi psal vyděšený rodič, když počítač ne a ne naběhnout. Bylo jasné, že chyba je někde jinde, ale začal jsem dumat, zda už přece jen nejsme velcí (rozuměj po revoluci) a neměli bychom za autorská práva platit, jak se sluší a patří.

A tak jsem v rozmaru pořídil domů zánovní počítač s nálepkou. Ano, hezké a pěkné legální Windows XP Professional. To bude doma radosti! Už žádné strachy pod peřinou, kdy přijdou pánové z BSA.

Na disku byl ale nějaký nepořádek, a tak jsem udělal pořádný formát s tím, že cédéčko s XP přece někde mám a nainstaluji to znova. Jenže ouha. Jak se ukázalo moje CD XP Professional není to CD, pro kterou je určen klíč vypsaný na nálepce s hologramem. Jsem přece zákazník! No a už jsem telefonoval na linku Microsoftu. Řeknu vám, už podle automatu poznáte, do jak velké společnosti voláte. Také jsem si myslel, že call centra v Indii mají jen anglicky mluvící země. Ale asi jsem se mýlil a zvládají tam i češtinu. Pán s indickým akcentem mi poděkoval za zavolání do společnosti Microsoft a optal se, s čím mi může pomoci. Vysvětlil jsem, že jsem zformátoval disk v počítači s OEM systémem a jaksi taksi nemám CD a na jiné CD jaksi nefunguje klíč z efektní nálepky s hologramem. Tak jestli by bylo možné to nějak přeregistrovat.

"To ale není naše záležitost, to je záležitost výrobce," oznámil mi pán se svým milým akcentem. Prý s tím opravdu nemá společnosti Microsoft nic společného. Prý si mám u společnosti Microsoft koupit novou krabici s originálními Windows XP Professional nebo vyhledat výrobce mého počítače a vyžádat si kopii OEM CD. Není divu, že jsem se vyjádřil neuspokojeně s tím, že fakt netuším, kdo můj počítač vyrobil, protože nálepka ASUS může znamenat leccos.

"Nebo také můžete požádat nějakého kamaráda, který má počítač od stejného výrobce o zapůjčení CD," radil pán.

Hmm. Ano mohl jsem shánět nějaké OEM CD Windows, se kterými společnost Microsoft nemá nic společného, ale instalaci už jsem měl rozeběhnutou, tak jsem ji taky (s pomocí jiné velké firmy zvané Google) dokončil. Update mi pak ochotně vydal všechny service packy včetně Media Playeru 11. Víš Microsofte, ono mít nelegální Windows XP Professional je často mnohem jednodušší než mít ty tvoje legální.

Připadal jsem si zajímavě. Mám tu hezkou nálepku a nelegální software pod ním. By mne zajímalo, jak by tohle bylo právně.

Stojí mi vůbec za to to takhle mít? Mám shánět to OEM CD? Nehodím tam radši Linux? A tak jsem domů společně s počítačem bral i USB s Linuxem.

Linux má všechno, co rodič k životu potřebuje. Umí to internet, pasiáns, sudoku, tetris i skype. Přehraje to film, hudbu i pokáže obrázky a všechny možný powerpointový srandičky, co neznámí šílenci rozesílají po emailech. (Bude na to ale 1GB operační paměti stačit?) Takže rodič kývl, stiskl jsem tlačítko "instalovat" a za 10 minut bylo pořešeno.

Řeknu vám ale, že jsem do té doby na Linuxu tak maximálně pustil Firefox. Rychle jsem dospěl k závěru, že Linux vymysleli linuxáci, aby mohli (za úplatu) radit lidem, co linuxáci nejsou.

Po původních naprosto šílených útrapách s instalací softwaru jsem objevil funkci balíčků a hned jsem věděl, že je to vlastně jednodušší než ve Windows. Jenže ouha. Když jsem se snažil do Skype dostat češtinu říkalo mi to vytrvale, že nejsem vlastník adresáře. No a kdo je asi vlastník, ty linuxe jeden, když jsem to zrovna já teď nainstaloval? Naštěstí jsem na ICQ hned našel nějakého online linuxáka, co mi vysvětlil, že vlastníkem je nějaká Ruth či Root a heslo je prej náhodný, ale že prý to můžu pořešit snadno a to přes konsoli nebo terminál.

Jako já i používám ve windows docela často příkazovej řádek. Ale v Linuxech toho bylo nějak moc. No každopádně jsem systém po pár útrapách (a hodinových debatách s linuxáky) nastavil tak, že všechno běhá, snad jak má, a nemělo by se stát nic nečekaného.

Teď na Linux přecházím i já a to mám také nálepku. Ale Windows mazat nebudu, na některý hry se bude hodit.