V novinách jste určitě rádi, že je krize!

Kamarádi mě v hospodě poklepávaj po zádech: "Ta krize se vám hodí, co? Aspoň máte o čem psát!" Noviny si prý libují ve špatných zprávách.

Co na to říct? Může se zdát, že noviny krizi nafukují. Jenže čtenář tak často nemluví s podnikateli, kteří si vzali úvěr, přestěhovali se do nových prostor, ale teď jim místo růstu  ze dne na den zmizeli zákazníci. Bez varování.

Lidé moc nemluví ani s odboráři, kteří se ještě nedávno kasali, jak vymohou pro své lidi zvýšení platů, a teď pokorně kývou na propouštění a zmrazení mezd jen proto, aby "nebylo ještě hůř".

Asi nejsem takový masochista, abych z toho měl dobrý pocit a psal o tom s radostí. Přece jen si pamatuju, jak skvělé to bylo ještě před pár měsíci, kdy všechno rostlo, všechno bylo rekordní a všichni měli - z dnešního pohledu - velké oči.

Že se mi o krizi zdají sny a jsem v schopen se v noci probudit s tím, že klesl "švýcarský export", to už jsem si zvykl. Stále více ale krizi člověk vidí i v bdělém stavu.

O krizi už mluví i řidiči, které si člověk stopne. Kolik u nich ve firmě propustili lidí, o kolik méně dělají, zakázky nikde, jak je to hrozný.

Pak člověk vyjede na Vánoce z Prahy a chce opatrně tamní obyvatelstvo informovat o tom, že krize patrně udeří i na ně.

"Zkrátili mi úvazek na třicet hodin. Ve fabrice propustili snad polovinu lidí. Třeba i Boudníkovou, tu znáš. Dělala tam pětadvacet let," spustí na mne nepřipraveného.

Tahle firma skončí, tahle o tom uvažuje...

A já o tom mám psát? Mám z toho mít radost? Opravdu v novinách přeháníme za každou cenu, jen abychom prodali noviny na stáncích?

Myslím, že je situace mnohem horší než ji noviny ve svých chmurných článcích líčí.