Podle § 53 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, což je v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.
Výjimky, kdy zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, i když je v pracovní neschopnosti, upravuje ustanovení § 54 zákoníku práce formou odkazu na § 52 písm. a) a b) zákoníku práce. Zaměstnavatel tak může dát výpověď zaměstnanci, který je v pracovní neschopnosti, pokud se ruší zaměstnavatel nebo jeho část nebo pokud se přemísťuje zaměstnavatel nebo jeho část. Přemísťuje-li se však zaměstnavatel v mezích místa (míst) výkonu práce, ve kterých má být práce podle pracovní smlouvy vykonávána, pak v takovém případě dát výpověď zaměstnanci nesmí.
Pokud nebyla naplněna výše uvedená ustanovení zákoníku práce, bylo rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele neplatné. Pro přesnější informace bych musel být detailněji informován. Doporučuji vám proto kontaktovat naší nebo jinou advokátní kancelář.
