První malér v EU na sebe nenechal dlouho čekat

Entropa. Nebývalé a nečekané. Mnohými brané jako trefný humor, mnohými jako urážka. Tak či tak zasáhla hrdost každé země EU, jež je na dílu zobrazena. Ukázala, jak se dané země umí vyrovnat s faktem, jak je svět může vidět.

Pro mne osobně je to vtipné a mnohdy i velice přesné zobrazení států. Proč by daný stát měl být definován především podle ekonomické úrovně, dané povahy, kultury či zvyků. Pojďme státy zobrazit v materiální podobě a v podobě, která nám vyvstane na mysli, když se řekne Německo, Francie, Bulharsko…

Asi se moc nedivím Bulharsku, že z Černého díla udělalo haló. Je pravda, že věty „Belgie země čokolády“ a „Bulharsko země nášlapného záchodku“, nemají stejnou váhu a asi se v nich nedá srovnávat národní hrdost na výsledný produkt, díky němuž jsou známí po celém světě.

Na druhou stranu je třeba otevřít některým státům oči, vyndat špunty z uší a vyvětrat zatuchlou skříň. Páru státům nezaškodí trocha utlumení pýchy a hrdosti. Nezaškodí se dívat na sebe i na ostatní jiným pohledem. Jiným pohledem, který má všechny státy dostat na stejnou úroveň. Jak to má podle jistých lidí v Unii být.  Kritičtějším pohledem. Když už jsme to v podstatě tak „spískali“, že „tak tedy oukej, budeme všichni pod jednou střechou platit stejnou měnou“ tak proč ne? Buďme si tedy všichni rovni a vypadejme všichni stejně elegantně, nebo stejně směšně.

Proč se nepodívat na sebe, jak nás svět vidí? Proč si neuvědomit, že místo stávek Francouzi mohou dělat užitečnější věci? Vymírající Afrika či pásmo Gazy by určitě proti jejich pomoci nestávkovali a neprotestovali. Proč brát ohledy na Německo, které je tak nesmírně citlivé na jisté okamžiky z minulosti? Ovšem. Taháním pravěku do přítomnosti si ještě moc lidí nepomohlo. Ale je to jejich minulost, část jejich kultury, stalo se. Tak proč by fakta, která jsou známá, se měla stát veřejným tabu?

Neobhajuji ani nehaním dílo. Neobhajuji ani nekritizuji země, kterým se jejich vyobrazení nelíbí. Je to jejich projev svobodné vůle protestovat vůči čemukoli.

Ale než se země pustí do kolotoče nejrůznějších žádostí o omluvu, strhnutí díla a podobných činů, měl by každý stát ukázat trošku umění pro sebeironii, smyslu pro vtip a uvolnit trochu napětí, v němž se celý svět ocitá. Energie a finance investované do pobouření z díla, se dají využít jinak. Daleko prospěšnějším způsobem. Vždyť to všichni známe ne? Když nejde o život…domyslí si každý sám.