Co dělat s ekonomickým šokem v Česku?

Nemám na to vyčerpávající odpověď, ale pár poznámek. Minulý týden mě MFDNES položila několik otázek, na které jsem poctivě odpověděl, načež MFDNES mé brilantní (:-)) minianalýzy poctivě zrubla na 1 větu (na což mají úplné právo).

Tak jsem si dovolil to dát aspoň na blog, třeba to bude zajímavé i pro čtenáře HN.

1. Jaký je obecně váš názor na státní pomoc v době krize?

Opatrný. Prezident Reagan říkal, že nejhrozivější věta zní "Jsem z vlády a chci vám pomoci." Vládní možnosti jsou velmi omezené a ani bezprecedentní rozměr současné krize nemění fakt, že vláda může být efektivní jen pokud funguje tam, kde trhy selhávají. A že klesá produkce, rostou úrokové sazby a zvyšuje se nezaměstnanost, to nejsou selhání trhu, ale korekce po nepřiměřeně rychlém růstu v posledním desetiletí. Vláda tedy může a má zasahovat tam, kde vzniká panika  nebo kde hrozí náhlé zhroucení celého trhu. Taková situace byla na podzim loňského roku na amerických finančích trzích, ale není taková nyní v Česku.

2. Jakými směry by se měla pomoc státu ubírat..snižováním daní, soc. a zdravotního či posilováním výdajů?  Jak konkrétně by měla pomoc vypadat nyní, kdy už průmysl klesá o sedmnáct procent a desítky tisíc lidí jsou propuštěné?

Snižování daní je obecně prospěšnější - snižují se tím distorze a zvyšuje dlouhodobá efektivnost ekonomiky. V českých reáliích je největší brzdou velké zatížení práce tzv. sociálními odvody. Jejich snížení o procentní bod ovšem nijak významně situaci nezmění a větší snížení by vyžadovalo důkladnou reformu sociálního systému, jeho výdajů ale i příjmů. Ekonomové po takové reformě volají celé roky, jakmile ji ale politik začne, byť opatrně, zavádět, rychle skončí, viz osud ministra zdravotnictví Julínka.
Pokles průmyslové produkce a vyšší nezaměstnanost stát "nezastaví", to by byla iluze. Je možné pro nezaměstnané vytvořit lepší podmínky například zvýšením podpory jejich rekvalifikace, dotacím ke stěhování či dojížděním za prací.

3. Měl by stát pomáhat přímo jednotlivým podnikům typu Crystalex? Pokud ano, tak za jakých podmínek?

Ne. Jedinou výjimkou jsou podniky s výraznými externalitami pro své okolí (například banky), které mají problémy s likviditou, ale jsou solventní. Pak je možné poskytnout krátkodobou půjčku, jištěnou majetkem a akciemi podniku.

4. Nejzasaženějsí je zatím automobilový průmysl, který všude po světě sbírá státní pomoc. Je rozumné něco takového dělat i u nás?

Ne. Automobilový průmysl dostal v Česku pobídek dost a závislost české ekonomiky na cyklickém automobilovém průmyslu je už dost velká. Navíc, české automobilky jsou všechny moderní a mají konkurenceschopné mzdové náklady. Měly by proto z dnešní situace střednědobě spíše benefitovat.

6. Existuje nějaká modelová země a její přístup ke státní pomoci, která je vám v tuto chvíli blízká, měli bychom se u nich poučit a proč?

Ano, Chile. Ačkoliv vedená socialistickou prezidentkou, země si trpělivě vytvářela fiskální rezervy v době rychlého růstu. Letos proto může uvolnit do ekonomiky cca 1% HDP na podporu poptávky, aniž by tím jakkoliv ohrozila fiskální stabilitu. Kromě toho, díky zdravotní a důchodové reformě, chilský pracovní trh je velmi pružný a dokáže vytvářet pracovní místa rychleji než přeregulované pracovní trhy v Evropě. A zajímavé je, že soukromé důchodové fondy v Chile ani zdaleka nebankrotují a celý systém zatím přestává finanční krizi velmi solidně.

7. Je rozumné, aby stát například zasahoval kroky typu jednorázové zvýšení důchodů, dávek či mezd státních zaměstnanců či typu pomalejší deregulace?

Ne, ne a ne. Jednorázové zvýšení důchodů (či státních mezd) okamžitě zvýší základ pro další zvyšování v příštích letech. A ani dnešní krize nijak nemění fakt, že náš důchodový systém je stále nepřipravený na rychlé stárnutí populace a že veřejný sektor je u nás stále příliš drahý. A deregulaci nájemného už jsme měli dávno dokončit. Případné vyšší příjmy z nájemného stejně většinou končí v investicích do bydlení, anebo alespoň zvýší atraktivitu těchto investic pro další potenciální investory.

8. Průmysl trápí i zaseknuté úvěrování, banky i přes vaše dvojí výrazné snížení repo sazby drží úroky zhruba stejně. Je z této situace nějaké východisko, resp. může tady stát nebo vy něco dělat?

Teoreticky by mohl - podnikům mohou více půjčovat státem ovládané banky (ČMRZB, ČEB, nebo přes přístupnější pojištění i EGAP). Vyšší úroky ale reflektují vyšší riziko a tím plní užitečnou roli. U nás není situace tak kritická aby bylo třeba masivní vládní intervencí a nákupů například firemních dluhopisů ze strany centrální banky, jak se to dnes děje ve Spojených státech. Během roku 2009 se masivní měnové uvolnění ve světové ekonomice projeví i u nás a reálné úrokové sazby budou klesat.