Držíme palce chlapcům z Francie, říkají jejich čeští kamarádi!

Ať chceme nebo ne, Evropa je naše širší vlast, její sjednocování má všemožné důsledky. My energetici vídáme názorně, jak propojený kontinent je, problémy kdesi daleko na kontinentu mohou zavléci black-out (totální výpadek) až k nám, špatné plánování výstavby elektráren u souseda zdražuje i náš proud, rozdílnost norem a zařízení je hmatatelným příkladem bariér.

Jakkoliv je firma firmě konkurentem v oblasti ochodu s elektřinou, co se týká distribuce, existuje silný pocit solidarity. Společným rysem energetiků v Evropě je stavovská čest. Káže nám mít v době kalamit na paměti především lidi trpících bez proudu. Omezuje nás jen ohled na bezpečnost kolegů ohroženou přírodou i možnou chybou při zacházení s elektřinou. I největší nepřítel ČEZ snad uzná, že život techniků v terénu nesmí být zbytečně ohrožovanýJ

Dalším důkazem sounáležitosti evropských energetiků jsou přátelství vzniklá v rámci předávání zkušeností ze staré do nové části kontinentu. Právě odborníci z dnešní kalamitou nejztrápenějších částí Francie před lety školili na západě Čech své kolegy. Důkazem patřičného skamarádění se je i fakt, že některým z nich dnes „Frantíci“ volají, aby si trochu ulevili tím, že se z té hrůzy vypovídají někomu přímo nezúčastněnému.

Třeba Jiřímu Lencovi, vedoucímu odboru Údržba ČEZ Distribuční služby z Karlových Varů.

Kluci říkali, že je to hrůza, popisovali ty obrovské oblasti bez proudu, které jsou daleko větší než ty naše při Kyrillovi. Museli nasadit šest až sedm set generátorů tam, kde je oprava materiálově náročnější.

Silnice a další infrastruktura je na Západě obecně lepší než u nás, čelí francouzské „dráty“ nepřízni lépe než ty naše?

Rozhodně ne, spíš naopak. Naše síť je mnohem hustší, oni mají mnohem více částí jen na paprsku (pozn. paprskem je vedení od rozvodny, místa na něj napojená nelze ani provizorně napojit na jinou rozvodnu, lidé jsou bez proudu, dokud neostraníte příslušnou poruchu) , paprsky jsou navíc neuvěřitelně dlouhé, až dvacet kilometrů.  Navíc mají hrozně málo ovládacích prvků. My těch takzvaných úsečníků máme daleko víc, což umožňuje poruchu rychleji najít a také omezit dodávku menšímu počtu lidí. Považte, že na jednom vývodu může být 10-30 trafostanic (pozn. v případě ČR to představuje až 7500 lidí).

Tak co jsme se od nich učili, když to tedy mají tak nešikovně zařízené?

To není nešikovné, je to jiná koncepce, jejich vedení je zase investičně méně nákladné. Navíc oni stavěli podle přísnějších pravidel, my máme síť tak hustou i díky snazšímu povolování takových staveb v minulosti. Češi mají rádi bezpečnost a jistoty, proto je naše síť jiná.

To trošku neladí se stereotypy a předsudky o Francouzích, to by mne zajímalo, jací jsou tamní provozní technici. Mají stejnou stavovskou čest, jakou jsem poznal u našich lidí za orkánů nebo koukají na to, aby neměli ani vteřinu přesčas?

Všude na světě jsou tací i tací, většina kluků ale stejně jako naši soucítí s lidmi bez proudu a z drátů by neslezli ani za nic. Vrátil bych se k tomu učení, trénovali nás například na moderní metody prací pod napětím. Nyní chceme dál využít jejich zkušeností například s navigací lidí v terénu, s tím jsou hodně daleko.

Takže jejich lidé nepotřebují takzvanou místní znalost jako naši technici?

Ne tak docela, GPS vám ukáže, kde místo je a jak se k němu dostat po silnici. Elektrická vedení jsou ale i mimo ně. Výhodu má technik, který ví, že tahle podivná lesní cesta je vlastně dobře průjezdná a tamta zdánlivě dobrá vede jen do bažiny.

Což tedy v podobných případech vylučuje například mezinárodní pomoc?

Ale kdepak, zrovna teď ve Francii pomáhají čety z jižního Německa a severního Portugalska. Musí se to jen dobře zorganizovat. Někdo, kdo terén zná, zaváží zahraniční kolegy na místo podle informací dispečera a předává jim pracoviště.

A vám nevolali, abyste přijel se svými lidmi pomoci?

To by nemělo smysl, je to 1400 kilometrů a hlavně síť vysokého napětí ve Francii pracuje na hladině 20 kV (pozn. u nás 22kV), jsou tedy jiné svorky, postupy, nářadí. Chtělo by to trochu se zaškolit. Nemůžeme jim ani poslat materiál, s tím mají také problémy. Takže jim alespoň držíme palce. Ať se nemají za co stydět, stejně jako se to povedlo nám při Kyrillovi a při Emmě.

Martin Sobotka, mediální útvar ČEZ, a. s.