Kdopak neví, co je veřejný zájem?

Ve čtvrtečním pořadu ČT 2 Události, komentáře obhajoval v diskusi se mnou poslanec Marek Benda svůj návrh novely trestního řádu – s nímž bohužel uspěl v plenu sněmovny – mimo jiné tím, že prý novináři agumentují veřejným zájmem, který je opravňuje používat odposlechy uniklé z policie. A ptal se, co je to ten veřejný zájem. Moderátor mu tak trochu přitakal s tím, že to je téma, o němž by se také mělo debatovat. Protože se hovořilo o problému právním, není však podle mého názoru o čem debatovat. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu I.ÚS 453/03 z 11.11.2005 říká, že věcí veřejnou jsou veškeré:agenda státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, t.j. například činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů; věcí veřejnou je i umění včetně novinářských aktivit a showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutá veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního prezumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných.

Myslím, že hledat nějakou jinou definici toho, co je veřejný zájem, je zbytečné. K funkci novináře sdělovat informace a myšlenky veřejného zájmu se pojí právo veřejnosti informace obdržet. A že to nemusí být jen informace pro vládní kruhy košer, dodává řada rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, například jeden za všechny ve věci Prager a Oberschlick proti Rakousku z roku 1995. Uvádí se zde: "Svoboda projevu platí nejen pro informace nebo myšlenky přijímané příznivě nebo považované za neškodné či lhostejné, ale také pro ty, které zraňují, šokují či znepokojují, tak tomu chce pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez níž není demokratické společnosti."

Jen kdyby naši poslanci méně lidově tvořili právo a více je studovali.

Miroslav Jelínek