Proč zaslouží vláda za schválený protikrizový balíček uznání

Vládním schválením balíčku protikrizových opatření se Česko zařadilo do mainstramu evropských zemí, které bojují proti ekonomické krizi změnami ve své ekonomické politice. První reakce na protikrizový plán se ve společnosti zdají být opatrné a v některých aspektech i otevřeně kritické. Plán prý přichází pozdě; obsahuje jen omezené poptávkové stimuly; jeho rozsah je nedostatečný; nevešly se do něj tak žádoucí opatření jako „švarcsystém“ či „šrotovné“.

Právě uvedené kritické postřehy mě ale utvrzují v tom, že je protikrizový plán svým obsahem i rozsahem tak akorát a vláda za jeho přijetí zaslouží uznání. Je pravdou, že některé země začaly připravovat své balíčky podstatně dříve. Dělaly tak ale pod tlakem okolností, když se střetly s akutní potřebou místních bank doplnit kapitál, což je fáze krize, které jsme se v Česku úspěšně vyhnuli. Balíčky byly v mnoha zemích schvalovány na několikrát, buďto proto, že byla předchozí verse vyhodnocena jako nedostatečná, nebo byla jednotlivá opatření nejprve schválena obecně a teprve poté konkretizována. Balík české vlády je komplexní, některé jeho součásti mohou vejít v účinnost během několika týdnů, některé mohou dokonce platit retroaktivně.

Kladně hodnotím, že vláda nepodlehla svodům populismu a nezařadila do balíku žádné opatření charakteru rozdávání almužen obyvatelstvu. Takové výdaje by totiž byly v lepším případě projedeny, aniž by měly na ekonomiku dlouhodobě pozitivní vliv, v horším případě (který je v době krize pravděpodobný) by poptávku v ekonomice vůbec neovlivnily. Neméně sympatické je, že česká vláda na rozdíl od jiných nepodlehla tlaku lobbyistických skupin z jednotlivých sektorů či podniků. Krize dolehla během krátké doby na celou ekonomiku, což činí selektivní princip podpory problematickým. Třetím plusem pro vládu je, že nepustila ze zřetele hledisko financovatelnosti celého balíku. To vidím jako důvod, proč nakonec neprošel zvažovaný švarcsystém, proti němuž toho nelze mnoho namítat principiálně, převládla však obava, že by byl pro stát potenciálně drahý. Za čtvrté, chvályhodnou je snaha zařadit do seznamu i nadčasová opatření jako snížení sociálního pojistného, která udrží zvýšenou konkurenceschopnost podniků i po skončení krize. A konečně, na místě se zdá být i zdravá skepse, s jakou vládní představitelé sami hodnotí účinnost přijatého balíčku. Skutečně, výpadek exportní poptávky žádná opatření nahradit nemohou. Co ale mohou, je podporou nabídkové strany připravit ekonomiku na dobu, kdy zahraniční ekonomiky oživnou a vítězi se stanou ty firmy, které zareagují nejrychleji.

Jestli něco ve vládním přístupu stojí za kritickou poznámku, je skrytí pod roušku boje s krizí i snížení sociálního pojistného pro zaměstnance účinné od letošního ledna. Není těžké si vzpomenout, že se uvedené opatření rodilo v době dávno před krizí a jeho protikrizový charakter je proto spíš kouzlem nechtěného.

Na papíře vypadá tedy protikrizový balík dobře. Aby si vláda udržela získaný kredit, zbývá balík úspěšně implementovat, což nebude samozřejmé. Kolik nadějných záměrů už v novodobé české historii přišlo nazmar kvůli blokaci politické opozice či nepřekonatelným byrokratickým překážkám?