Jak po maďarsku řešit krizi

Je maďarská ekonomika bublina, která kvůli globální krizi kombinované s vysokým domácím zadlužením brzo praskne? A bude prásknutí té bubliny provázet i rachot demonstrací v ulicích? Při hledání odpovědi na tyto otázky si člověk v Maďarsku musí vyjasnit řadu pojmů, které mají odlišný obsah než jak je chápeme třeba my v Čechách - a není to jen kvůli tomu, že maďarština má nejbližší příbuzné až v Estonsku a v Turecku.

Řada maďarských expertů se domnívá, že za velkou část problémů, které donutily vládu loni v říjnu získat půjčku od Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie, aby státní pokladna nevyhlásila bankrot, souvisí se špatným obrazem Maďarska v zahraničí, s pošramocenou pověstí, image neboli imász. Mnoho lidí si vzpomene na obrázky starobylého tanku obsazeného demonstranty při 50. výročí protikomunistického povstání v říjnu 2006. Obraz neklidu pak doplňuje třeba okázalý bojkot opozice premiéra Ference Gyurcsánye v parlamentu.

Globální krize loni ovšem jen prohloubila to, co Maďarsko prožívalo už delší dobu, tedy pomalou ekonomickou krizi, čili gazdasági válság, způsobenou nedostatečnými strukturálními reformami a velkým domácím zadlužením. Tenhle dluh se skládá z kulsö adásság, čili vnějšího dluhu (tedy to, co dluží státní firmy, korporace a domácnosti navenek) a domácího nebo vládního dluhu, čili toho, co dluží stát soukromému sektoru - tedy államadásság. A v době nedostatku financí na celém světě je prostě velmi těžké si na splácení dluhu půjčit. Ekonomové se shodují, že maďarská měna forint a její kurs vůči euru, její slabost či síla, rozhodnout o dalším osudu křehké ekonomiky v krizi.

Premiér Gyurcsány se sice pokusil před dvěma lety nejen šetřit, ale zároveň hledat strukturální příčiny. Začal, podobně jako Topolánkova vláda, u zdravotnictví. A u něj také, podobně jako Topolánkova vláda, zase skončil, když mu loni referendum vyvolané opozicí zrušilo zavedené poplatky u lékaře. Nicméně, ještě předtím se stihl - jak se také pochlubil před rokem v rozhovoru s HN - díky zavedení poplatků, odhalit přes půl miliónu černých důší, které neplatili zdravotní pojištění, tedy edeszség biztosítás, další klíčový pojem maďarského veřejného života. Ale protože poplatky jsou zrušené, tak neplacení pojistného vesele pokračuje dál.

Pohled Maďarů na krizi a na roli jednotlivých politiků do velké míry určuje jejich historické povědomí, které je mnohem silnější než třeba u Čechů. I když to třeba otevřeně nepřiznají, doutná v nich z jejich pohledu trianonská křivda, tedy odebrání dvou třetin území a třetiny obyvatel po první světové válce. Také pohled na druhou světovou válku je tradičně jiný (8. květen není ani státní svátek), podobně jako mnohem ostřejší odsouzení komunismu, jehož zločiny připomíná teror háza, dům teroru, čili bývalé sídlo komunistické tajné policie na Andrássiho třídě v centru Budapešti.

A protože u vlády jsou nyní bývalí komunisté, protože letos je dvacáté výročí pádu berlínské zdi, tak se pomalu začíná diskutovat o transformaci. Ale spíš pomalu a potichu, protože podle jednoho tábora (postkomunisté) se vlastně jen proměnila vnější fasáda, zatímco si komunisté uchovali ekonomickou moc, tak podle druhého tábora (národně konzervativní) vlastně k žádné velké změně nedošlo. Takže to, co okolní země označují za (sametovou) revoluci, pád zdi, Maďaři označují pouze za rendszerváltás, čili změnu režimu.

Maďarský svět je prostě trochu jiný, čili más.