Prokecáme se k reformám?

Nikdy mi nešlo do hlavy, jak se může provádět hospodářská politika, aniž by existovaly seriozní odhady jejího dopadu na lidi, firmy a veřejné finance. Proč tvůrci české hospodářské politiky nevyužívají moderních kvantitativních metod v ekonomii?

Důvodů může být mnoho, ale asi jeden z hlavních reprezentuje názor Tomáše Sedláčka, z vládního NERVu. Myslí si, že modelovat chování lidí nelze, že každý ekonom se stejně drží své ekonomické školy a on sám se hlásí ke "kecací" ekonomii. Tento přístup platí i pro řadu dalších tvůrců hospodářské politiky v ČR, například ministra Petra Nečase, jak vyplynulo z nedávného rozhovoru pro HN o potenciálním povolení tzv. „švarc" systému.

Tyto názory o neužitečnosti ekonomického modelování, jakoby podpořené současnou ekonomickou krizí, mají bohužel dalekosáhlé důsledky - mimo jiné i na to, jak precizně připravujeme naše reformy a hospodářskou politiku.

Současná ekonomie dokáže celkem úspěšně odhadovat dopad řady státních zásahů do ekonomiky. Výsledky potom používají vlády pro svoje rozhodování. Tedy alespoň na západ od nás se tak běžně děje a zefektivňují tím hospodářskou politiku. Ekonomové se tam dokážou dohodnout na základních metodologických přístupech a rozhodně netvrdí, že ekonomiku nemá význam modelovat. Čím to je, že existuje shoda?

Ekonomie již dávno není rozparcelována na nějaké vzájemně se odporující ideologické proudy jako v polovině 20. století. Naopak současná ekonomie má velmi silný hlavní proud, který používá celkem standardní kvantitativní metody. Učebnice ekonomické teorie jsou prakticky stejné od bakalářský po doktorský stupen po celém světě, tedy alespoň na těch slušnějších školách.

Ekonomický hlavní proud dává velký důraz na empirii, která má testovat hypotézy formulované teorií. O správnosti těchto empirických metod též existuje výrazný konsensus. Aby bylo jasno, shoda o metodě ještě neznamená, že se ekonomové ve všem shodnou. Pouze ta míra shody je rozhodně nesčetněkrát větší než v Česku, kde velká část ekonomů má pocit, že být mimo hlavní proud je jaksi in a čím vyhrocenější názor tím lépe.

Tomáš Sedláček se mimo tento hlavní proud ekonomie staví a tvrdí, že modelovat ekonomické chováni člověka nejde. Vtip je ten, ze žádný seriozní ekonom netvrdí, ze lze namodelovat každý aspekt chovaní lidí a firem na trzích a ani dokonce to, ze umí předvídat přesný příchod finanční krize. Ekonomie není futurologie. Ekonom se pouze snaží minimalizovat chybu při odpovědi na otázky typu: "Co se stane, když změníme současné sazby sociálního pojištění?".

Tuto otázku si ostatně museli položit i členové NERVu, když sami toto správné opatření navrhli. Navíc jistě mají vlastní ekonomickou intuici - podepřenou nějakými předpoklady - o tom, jaký ten dopad může být. Intuice sama však nestačí. Bez kvantifikovatelného modelu může být tato intuice nekonzistentní s teorií a bez empirického podložení mylná.

Každý model samozřejmě může a vlastně i musí mít silné a slabé stránky, o kterých se má vědět předem. I přes veškeré nedokonalosti je lepší takový model mít, než si veškeré dopady hospodářských opatřeni tak nějak cucat z prstu.

Většina těchto modelů - jak upozorňuje Tomáš Sedláček - využívá koncept optimalizujících jedinců. Ani to však v současné ekonomii není tabu. Například behaviorální ekonomie testuje tento typ chování v počítačových laboratořích, kde ekonomové přímo zkoumají chování lidí pomocí různých druhů her. Ve světě též najdeme řadu společných pracovišť založených na spolupráci ekonomů s ostatními sociálními vědci. Do odborných ekonomických časopisu se tak dostávají články o vlivu okolí na chování jednotlivce, o čemž se dříve v ekonomii nemluvilo. Ekonomie je proto momentálně spíše než imperiální, vědou otevřenou s jistými standardizovanými nástroji poznání.

Zpět však k naší hospodářské politice. Je trpkou skutečností, že naše hospodářská politika trpí nedostatkem seriózních analýz, které by ji podporovaly. To by se mělo změnit. Měli bychom však při tom držet toho, co je již zavedené v ekonomii hlavního proudu. K tomu však patři - ať se to někomu líbí nebo ne - i předpoklad o optimalizujícím člověku a využívání statisticko-matematických metod.

Filip Pertold

Autor působí jako výzkumný pracovník na University of Illinois a CERGE-EI