Moderní výuka zhoršuje české žáky? Ministerstvo reaguje

Kdybych nebyl shodou okolností také přítomen na diskuzním setkání o výsledcích českých žáků v matematické gramotnosti, připadala by mi páteční reportáž o této akci (zpráva byla vydána ČTK, pozn. red) sice zvláštní a s chybami, ale asi bych se s ní smířil. Protože jsem však na vlastní uši slyšel všechny diskuzní příspěvky i úvodní vystoupení hostů, mám podezření, že autorka článku k jeho psaní přistupovala přinejmenším hodně nedbale.

Především je třeba vysvětlit, že kulatý stůl se konal k tématu výsledků jednoho významného a uznávaného mezinárodního průzkumu, který srovnával výsledky žáků 59 zemí a zaměřil se na matematické a přírodovědné dovednosti. U nás se výzkum týkal žáků 4. a 8. ročníku ZŠ a celkově pro nás nedopadl nijak tragicky, nicméně z matematiky ve 4. ročníku byly výsledky podprůměrné a většina zemí se umístila před námi. V 8. ročníku se v matematice ukázaly české děti jako průměrné, v přírodních vědách ale v obou ročnících dosáhly nadprůměrně dobrých výsledků. Tvrzení v článku, že špatná situace se netýká jen matematiky, ale všech předmětů, je tedy zcela nepravdivé, ostatně v jiných předmětech, než jsem uvedl, se ani výzkum neprováděl. Tolik k faktům o průzkumu.

Kulatý stůl byl uspořádán Stálou konferencí asociací ve vzdělávání proto, aby se diskuze rozproudila kolem možných příčin neúspěchu v matematice a také nad možnými cestami, jak nepříznivý stav zvrátit. Během dvou hodin vystupovali především pedagogové z různých škol, ale i odborníci z dalších institucí. Debata se rozběhla mnoha směry a ukázalo se tak, že hledání příčin nebude jednoduché. Problémů v našem školství se pojmenovala celá řada.

V žádném případě však diskuze nevyzněla v tom smyslu, že by za nepříznivé výsledky žáků mohl moderní způsob výuky. Bylo však odsuzováno nekritické používání metod, které se nehodí pro všechny situace a předměty stejně, které učitelé často nedokáží dobře aplikovat, které jsou nadužívány ve zcela nepřiměřených situacích, které se staly „módními", ale nemohou být účinné v jakémkoli provedení. Řada příspěvků se týkala snižující se náročnosti výuky i obecně snižujících se požadavků na žáky. Pokud jde o reformu, která v současné době ve školství probíhá, bylo naopak jednoznačně konstatováno, že s výsledky nemá nic společného, protože ty byly zjišťovány ještě před jejím zahájením.

Pokud jde o metody výuky a další problémy ve školách, zaznělo v diskuzi opravdu mnoho výhrad k současným negativním trendům. Přestože témat se objevilo mnoho, zastavil bych se u způsobu výuky, protože ten byl ve včerejším článku nejvíce komentován.

Metody, které dnes učitel používá, jsou zcela v jeho kompetenci. Žádná nařízení, pokyny ani vyhlášky neurčují učiteli, jak má učit. Je to jeho svobodná volba, kterou by mu nikdo neměl upírat. Na druhou stranu platí i v této oblasti řada zákonitostí, je zde množství prokázaných vědeckých poznatků, učitel musí zkrátka mít povědomí o to, které metody jsou účinné více, které méně a v jakých situacích je dobré je použít.

Řada metod, které bylo možné s úspěchem používat před několika desetiletími, je dnes neúčinných, některé jsou účinné stále, některé nové se objevují přiměřeně tomu, jak se mění podmínky ve školách. Jestliže se dnes akcentují některé metody, které se dříve používaly málo nebo vůbec, má to svoje dobré důvody. Podmínky ve školách, pozice učitele, to vše je dnes natolik odlišné od situace před 20 a více lety, že nelze než také významně proměnit způsob vzdělávání.

V souvislosti s žádoucími změnami v pojetí výuky a reformními procesy posledního desetiletí se ale také objevila řada mýtů, některé z nich se pak šíří například proto, že činí vzdělávání pro učitele pohodlnější, jiné proto, že nadřízení učitelů, inspektoři a kdovíkdo ještě určité postupy nekriticky vyžadují, v jiných případech se šíří, protože učitelé nemají dost času a sil nové metody dobře zvládnout a použijí správný nástroj v nesprávném provedení, což jim následně přinese zklamání. Tím se například oslabuje úloha pamětného učení, snižuje se náročnost k žákům, propagují se teze o nepotřebnosti jakýchkoli konkrétních vědomostí, podceňuje se důkladná příprava a plánování výuky.

Hlavní koncept současné reformy říká: nechť se učitel více zabývá úvahami o tom, proč a co děti učí, ať se více soustředí na obecnější dovednosti, které se tak nezapomínají, ať volí takové metody, které děti motivují k učení, přinášejí jim pocit úspěchu a také pocit, že pro ně má naučené smysl.

Nic z toho neznamená, že bude výuka pro děti méně náročná, že se nebudou muset snažit zdolávat překážky, že budou zbaveny úsilí a dřiny (v dobrém slova smyslu), že se nebudou nic učit nazpaměť, že konkrétní vědomosti jsou nepodstatné . V tomto bychom si měli udělat jasno.

Vím, že se to lehko řekne a hůř udělá. Učitelé v dnešní době opravdu nemají ve školách na růžích ustláno, pracují ve složitých podmínkách a dlužíme jim ledacos, ale pokud nestojí před svými žáky jako sebevědomé výrazné osobnosti, teoreticky i prakticky dobře připravené, nemohou samozřejmě uspět. Tak je tomu ale i v jiných povoláních.

Na závěr chci ale ještě zdůraznit - abych se vrátil ke smyslu této konkrétní diskuze - že jakkoli můžeme mít pocit, že známe důvody, proč naše děti byly méně úspěšné v matematice, čeká nás ještě solidní analýza této skutečnosti. Je to ale určitě varující zjištění, které by mělo přivést obecně pozornost ke školství a k úvahám, jak mu pomoci.

Jindřich Kitzberger, náměstek ministra školství