Výpověď z důvodu zrušení zaměstnavatele

Všechny otázky související s ukončením pracovního poměru (výše odstupného, délka trvání výpovědní doby...) závisí v první řadě na pracovní smlouvě, případně na kolektivní smlouvě a vnitřních předpisech zaměstnavatele. Bez znalosti těchto dokumentů není možné přesně odpovědět. Pokud by pracovní smlouva v těchto souvislostech nic neupravovala, aplikuje se podpůrně zákoník práce. V daném případě půjde patrně o výpověď z důvodu zrušení zaměstnavatele (§ 52 odst. 1 písm. a) zákoníku práce). V takovém případě zaměstnanci náleží odstupné ve výši minimálně trojnásobku průměrného výdělku (§ 67 zákoníku práce) a výpovědní doba musí činit nejméně 2 měsíce (§ 51 odst. 1 zákoníku práce).
Zákoník práce sice v určitých aspektech přihlíží k tomu, zda zaměstnanec děti má a kolik jim je let (viz např. úprava ochrany těhotných žen, úprava mateřské a rodičovské dovolené atp.), obecně nicméně platí, že jde o výjimku z pravidla a základní úprava práv a povinností zaměstnanců je stejná bez ohledu na děti a jejich věk. V uvedeném případě tedy nerozhoduje, že je zaměstnankyně samoživitelkou a má dvě studující děti ve věku kolem 18ti let - aplikují se na ni stejná pravidla skončení pracovního poměru jako na kteréhokoliv jiného (např. bezdětného) zaměstnance. Zákoník práce je základním kodexem upravujícím tzv. individuální pracovní vztahy, tj. vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli při výkonu závislé práce. V těchto směrech je zcela nerozhodné (s výjimkami nastíněnými výše), zda zaměstnanec vychovává děti, kolik jich vychovává, kolik jim je let atp. Tyto skutečnosti jsou předmětem zájmu jiných právních oblastí, zejména práva sociálního zabezpečení. Tazatelce tedy lze poradit, aby se s dotazem obrátila na příslušné orgány (zejm. příslušnou správu sociálního zabezpečení).