Švédská daň z příjmu a norské bohatství

Říká se, že Švédi rádi platí daně. Tomu bych zas tolik nevěřil, ale je pravda, že pořád platí docela dost. Ale přece jen o něco méně než dřív. Velká daňová reforma proběhla na začátku devadesátých let (heslo hälften kvar - půlka zůstane) a k určitému snižování daní docházelo i později. Nemám teď ambice probírat celou švédskou daňovou soustavu, ale můžeme se podívat aspoň na to, co člověka asi napadne jako první - daň z příjmu (inkomstskatt).

Pokud máte roční příjmy do 17 400 SEK, neplatíte nic (grundavdrag, základní odečitatelná položka). To se týká spíš drobných příležitostných výdělků. Většina platí základní tzv. komunální daň (kommunalskatt) kolem 31 %. Z toho jde 24 % obci a 7 % kraji. Pokud máte příjmy přes 328 800 SEK ročně (to je o něco víc než průměrná mzda), platíte z částky nad touto hranicí ještě navíc 20 % státní daně (statlig skatt). Pokud máte příjmy přes 495 000 SEK ročně, platíte z nich ještě dalších 5 % státní daně (tzv. värnskatt - obranná daň). Většina tedy platí 31 %, maximum se blíží 56 % (ale těch 25 % se platí jen z toho, co je přes hranici). To určitě není málo, ale přece jen už to není těch 102 % jako v dobách Astrid Lindgrenové (viz Skatteverket - Daňový úřad).

Podle celkové daňové kvóty (zdanění jako procento HDP) jsou skandinávské země opravdu na čele žebříčku (Dánsko 48,9 %, Švédsko 48,2 %, zdroj zde). Ale trochu je to ovlivněné tím, že se zdaňují i takové věci jako důchody, podpora v nezaměstnanosti nebo nemocenská. Pokud by Švédsko mělo systém, kde by skutečná výše podpor zůstala stejná, ale neprocházely by zdaněním, byla by zřejmě kvóta o něco nižší. Relativně nízké daně jsou třeba v USA (28,3) nebo v Japonsku (27,9), ale také v Rumunsku (28,6), Turecku (23,7) nebo Mexiku (19,8). Ve výši daní asi všechno nespočívá. ČR je zhruba uprostřed (36,4).

Byla tu žádost, abych provedl srovnání s Německem a Rakouskem. Na tyto země se určitě také někdy podívám, ale přece jen se tam necítím tolik jako odborník. Jazykově přístupnější je pro mě sousední Norsko nebo Dánsko. Švédština, norština a dánština jsou totiž v zásadě velmi podobné jazyky, asi jako čeština a slovenština. Písemná komunikace je celkem bez problémů, ústně je to mnohem horší. Obzvlášť dánština se svými samohláskami a dvojhláskami dá každému pořádně zabrat.

Dánská podpora v nezaměstnanosti má podle Wikipedie maximální denní strop 703 DKK, což je o něco víc než švédských 680 SEK. Norská služba sociálního zabezpečení NAV uvádí na svých stránkách, že průměrná podpora je zhruba 62,4 % předchozího platu před zdaněním.

Norové jsou na tom teď ze všech skandinávských zemí zdaleka nejlépe. Je za tím především těžba ropy a zemního plynu, díky které Norsko v posledních desetiletích skutečně pohádkově zbohatlo. Ke cti jim slouží to, že zisky neprojídají, naopak je ukládají do zvláštního fondu. Norsko má podle žebříčku IMF 3. nejvyšší HDP na obyvatele na světě (za Katarem a Lucemburskem, zdroj zde). Nezaměstnanost je tam jen 3 % (zde). Nemá smysl popírat, že i Švédové se dívají na Nory tak trochu se závistí.

Smyslem tohoto blogu není dokázat, že Švédsko (nebo Norsko) je nejvyspělejší země světa, ještě lepší než SSSR a USA dohromady. Snažím se jen trochu přiblížit dění ve Skandinávii, protože to u nás není moc známé. Z jazykových důvodů to není tak přístupné jako třeba anglicky mluvící země. Ale klidně můžete mít nějakou úplně jinou oblíbenou zemi.