Klaus je prorok, Machiavelli ve sběru.

Bloger, jak všichni víme, je hloupý. Neví si rady, potřebuje poradit, neb jej napadají divné otázky.

Někteří lidé se radují, že Václav Klaus odstranil prohnilou vládu.

Jiní jej proklínají, že zradil ty, kdož ho zvolili prezidentem.

Podle těch prvních učinil velmi správný, mravný tah, podle druhých jde o skutek zcela amorální.

Píší to nejen fanoušci jednotlivých stran a politiků, ale podobně uvažuje i značná část jinak indiferentního, nijak výrazně zaujatého občanstva (i novinářstva).

Můj blízký a ctěný kolega Jindřich Šídlo na tomto místě naznačuje, že kroky hlavy státu jsou nepochopitelné, můj vzdálenější ctěný kolega Martin Komárek tady výslovně píše, že prezident odstranil premiéra z čiré ješitnosti.

Navrhuji kategorii mravnosti (i ješitnosti) pro tuto chvíli opustit.

Václav Klaus sleduje svým posledním politickým tahem nejméně tři cíle.

Cíl první: Zbrzdit, na dlouho přerušit, ne-li úplně překazit ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Cíl druhý: Zbavit rozhodovacích, ministerských pravomocí lidi, kteří zastávají úplně jiná hodnotová i praktická stanoviska než on.

Cíl třetí: Obnovit svůj vliv na hlavní pravicovou stranu, odstranit z jejího vedení osoby, které považuje ze své ideové a praktické soky.

A teď ty sporné otázky:

Nejsou to všechno legitimní politické cíle?

Není politický aktér oprávněn použít všechny legitimní politické prostředky k dosažení svých politických cílů?

Nejsou emoce, které pád vlády zvedl, jen výsledkem chybné aplikace mimopolitických hodnot na politiku?

Jsem přese všechny pochyby přesvědčen, že se český prezident rozhodl strašně špatně. Boj proti Topolánkovi je legitimní (v rámci českých ústavních zvyklostí), boj proti Lisabonu je legitimní (v rámci českých ústavních zvyklostí), boj proti vládě také legitimní (byť jako částečná novinka v české ústavní tradici).

Jenže prezidentovy kroky jednoznačně oslabily Česko uprostřed globálního hospodářského propadu, oslabily Česko v Evropě, oslabily Evropu vůči Rusku. Posílily jen jednoho jediného člověka.

Takový postup by Klausovi neschválil ani sám otec politické vědy, oficiální kronikář Medicejských a autor Vladaře Niccolo Machiavelli. Ten sice vyňal politiku z pravidel obecné morálky, ale uvažoval v termínech dobra pro spravovaný stát. Václav Klaus tyto poučky posunul o notný kus dál: Dobro pro Klause je dobro pro stát.

Nebo je Klaus moudrý praktik moci a já trapný moralista?