Ženy pečující o malé děti díky zkrácenému pracovnímu úvazku neztrácejí těžce nabyté praktické pracovní zkušenosti a jsou v neustálém kontaktu se "svým“ oborem (nepřicházejí o nejnovější poznatky příslušného oboru), současně ale mají dostatek času na péči o děti. Vysokoškoláci si zase díky zkrácenému pracovnímu úvazku mohou již v průběhu studií zajišťovat praktické vědomosti o studovaném oboru a současně získávat (během studií tolik potřebné) finanční prostředky. Zaměstnání vysokoškoláků touto formou je ovšem mimořádně zajímavé i z hlediska zaměstnavatele, který tímto způsobem může získat nové členy týmu již během jejich studia - vysokoškolák má dostatek času poznat vnitřní chod zaměstnavatele a ten má zase naopak možnost "vymodelovat“ budoucího člena týmu dle svých potřeb. V případě oboustranné spokojenosti může následně po ukončení vysokoškolských studií dojít bez obav k uzavření nezkráceného pracovního úvazku, když se zaměstnanec i zaměstnavatel vzájemně již dobře znají.

Zkrácený pracovní úvazek je ale velmi zajímavou alternativou i pro ty zaměstnance, kteří mají možnost pracovat 8 hodin denně - v zemích, kde jsou zkrácené pracovní úvazky často využívanou formou zaměstnání (Nizozemí, Británie, Švédsko...), nejsou výjimkou zaměstnanci, kteří pracují pro jednoho zaměstnavatele dopoledne a pro druhého odpoledne - u každého vykonávají jinou práci a získávají tak zkušenosti z různých (vhodně kombinovaných) oborů. Tyto zkušenosti následně využijí např. pro začátek vlastního podnikání anebo pro získání zcela nového lukrativního zaměstnání u renomovaného zaměstnavatele.

Lze tedy uzavřít, že zkrácené pracovní úvazky umožňují (mimo jiné) vstoupit na trh práce i těm zaměstnancům, kteří by jinak uplatnění nenašli (nezkrácenou formu pracovního úvazku by nemohli využít). O výhodnosti vyšší míry (byť jenom částečné) zaměstnanosti oproti srovnatelně vysoké míře nezaměstnanosti netřeba více hovořit.

Vyšší administrativní náročnost, coby legitimní argument hovořící v některých případech případů proti většímu využívání zkrácených pracovních úvazků, zaměstnance v podstatě netrápí - administrativní zátěž nese převáženě zaměstnavatel. Zaměstnavatelé by si ale měli dobře uvědomit, že odměnou za zvýšenou administrativní náročnost jim budou motivovanější a produktivnější zaměstnanci (statistiky hovoří o tom, že zaměstnanci pracující na nezkrácené pracovní úvazky skutečně pracují zhruba 60 % času, zatímco zaměstnanci pracující formou zkrácených pracovních úvazků zhruba 80 % čistého času). Nehledě na to, že zkrácené pracovní úvazky umožňují zaměstnavatelům vyšší flexibilitu zejména v přijímání zakázek.

Pro zaměstnance je dále velkou výhodou i potenciálně menší psychická a fyzická vyčerpanost - není výjimkou, že zaměstnanec vracející se ze "standardního“ zaměstnání není po návratu z práce domů schopen jakékoliv namáhavější činnosti. Vhodná kombinace dvou zkrácených pracovních úvazků může pomoci takovým stavům čelit.

Pochopitelnou nevýhodou je menší finanční ohodnocení - tomuto negativu ale lze čelit již zmiňovanou vhodnou kombinací dvou zkrácených pracovních úvazků.

Nelze samozřejmě klást rovnítko mezi vyspělostí a efektivitu práce příslušníků určitého státu na straně jedné a mírou využívání nezkrácených pracovních úvazků na straně druhé. Následující tabulka je ale v mnoha směrech výmluvná a nechť si každý čtenář udělá vlastní obrázek o tom, zda by větší využívání zkrácených pracovních úvazků nebylo dobrým krokem (zdroj: OECD Factbook 2008: Economic, Environmental and Social Statistics, Incidence of part-time employment):

Související