Nebudu jistě prvním ani posledním, kdo si nad současným děním v českých politických vodách povzdychne se slovy, že si naši zvolení zástupci vybrali nejméně vhodnou dobu.
Pád vlády uprostřed předsednictví je sám o sobě nešťastný a snižuje to reputaci České republiky. Pro podnikatele a manažery je ale ještě důležitější, jak naše politická elita bojuje s dopady finanční krize a nastupující recesi. Nestačí, že se trh dramaticky vyvíjí z týdne na týden, zakázky se snižují, kurz kolísá, bankovní financování je těžko dostupné, nemovitostní business stojí atd. K tomu každých pár dnů slyšíme nové návrhy, co by měl dělat stát. Sníží se sociální pojištění? Bude se snižovat sazba DPH? Budou se zvyšovat daně? Bude šrotovné? Jak v mariáši trumf střídá trumf. Teď se zdá, že dokonce dojde ke smísení oleje s vodou, protože jak koaliční, tak opoziční návrhy jdou do sněmovny současně.
V normálních dobách by nad tím většina podnikatelů mávla rukou, protože ekonomika se vyvíjela stejně dobře, ať se stát snažil ji podporovat, nebo ne. Teď je ale úplně jiná situace. Ekonomika klesá, a to velmi rychle, a role státu je podstatně větší. Podnikatelské prostředí teď potřebuje rychlá, jasná a koncepční rozhodnutí. A hlavně potřebuje stabilitu.
Ne že by nezáleželo na tom, zda bude ekonomická politika víc levicová nebo pravicová. Ještě důležitější ale je, abychom věděli, jaká ta politika vlastně je, a co nás alespoň na jedno volební období čeká.
Moje očekávání od politiků je, že se co nejdříve dohodnou na změně volebního zákona, aby do budoucna nemohlo docházet k volebním patům. Kdo potom vyhraje, to je už otázkou pro voliče. Posledních 10 let nestabilních vlád je snad dostatečně silné poučení. To by měl udělat ještě současný parlament. Úřednická vláda, nebo spíš vláda velké koalice je už téměř na světě, tak ať je jasné, jaký je její mandát, a předčasné volby co nejdříve.
Text vyšel také v HN
