Chléb, hry a stín voleb

Dnes na lehčí notu než obvykle ...

Jak na krizi? Levnějším jídlem! Snížíme daň z přidané hodnoty v restauracích a je to. Nicméně hospody a restaurace jídelní lístky přepisovat nebudou. Nižší daň použijí ke zvýšení marže a udržení pracovních míst. Ušlechtilé, jednomu by slza ukápla. Ptáte se, proč bojujeme o udržení míst právě v restauracích? Proč ze stejně ušlechtilých pohnutek nehasíme propouštění v textilkách nebo hutích? Nevím.

Jak na krizi? Odvézt auto do šrotu! Dělají to všichni kolem, proč bychom to také neudělali? Automobilky a jejich subdodavatelé se podílí na českém HDP zhruba deseti procenty. To sice není málo, ale co ostatní? Kdybychom zavedli šrotovné, pomohli bychom desetině ekonomiky, zbytku bychom ale ublížili. Koupí-li si lidé díky šrotovnému auto, nebudou si moci dovolit třeba novou televizi. Ty se také vyrábí v Čechách, jen jejich lobby není tak hlasitá. Že je argumentem ekologie? Není. Jsou efektivnější řešení negativních externalit.

Dosud se česká vláda při hledání receptu na recesi celkem držela. Šrotovnému se ubránila, nižšímu DPH v restauracích ale podlehla. Pád vlády nejspíše přiblížil okamžik voleb a s tím i předvolebního populismu. Zleva se bude rozdávat na všech frontách, zprava by se dalo čekat škrtání daní, ale po ekvilibristice s rovnou daní nebude jednoduché vymyslet program.

Otázka zní: Je možné přijít před volbami s rozumnou hospodářkou politikou? Mluvit o vícepilířovém penzijním systému při zdecimování akciových trhů finančních krizí je politická sebevražda. Kolem zdravotnictví se musí našlapovat po špičkách, i když se ví, že polykáme zbytečná kvanta léků a běháme k doktorům až příliš často. Dobrá myšlenka snížit daně z mezd a zisků a nahradit je vyššími daněmi ze spotřeby, které jsou menším zlem, se zamotala trikem se superhrubou mzdou. Nyní jí navíc devalvuje snížení DPH v restauracích. Zjednodušení daňového systému a škrtání výjimek je tabu. Příslušná skupina lidí by se jistě hlasitě ozvala.

Prosadit dlouhodobou vizi a nenechat ji rozmělnit je vždy velmi těžké. Každý, kdo by se o to pokusil, bude po zásluze potrestán. Je ale s podivem, že se nenajde ani žádný politik, který by uměl pořádně zahrát na populistickou notu. Stačí si vzít heslo „chléb a hry“ a podle něj napsat program. Taková olympiáda to by byl panečku fiskální stimul! Chléb? Však máme tekutý! A náramný, ve světě mu není rovno. Uznejte, jaký je to nesmysl uvalit spotřební daň náš národní poklad. A potom že dělat politiku je těžké.

Text publikován také v glose Respektu.