Řízení pracovního kapitálu nejen v čase finanční krize

Tak jako se mění vnější podmínky podnikání, mění se i pohled na finanční řízení podniků. V situaci zpomalujícího se ekonomického růstu a postupující finanční krize se firmy dostávají pod tlak v podobě ztíženého přístupu k finančním prostředkům a následného zhoršování ukazatelů likvidity a produktivity. Pokud se možnosti získání externích zdrojů financování zužují, pak je to sama společnost, která může (nebo nakonec musí) najít a uvolnit peněžní prostředky vázané v rámci svého pracovního kapitálu, případně dalších oblastí podniku. Cílem je flexibilně a rychle reagovat na měnící se podmínky na trhu, ke kterým patří nevyzpytatelná platební morálka zákazníků, sklady s příliš vysokými zásobami, přísnější pravidla pro dosažení bankovního úvěru a dodavatelé požadující krátkou dobu splatnosti.

Akcionáři a výkonný management společností se stále více soustředí na řízení pracovního kapitálu a generování hotovosti a finanční útvary musí adekvátně reagovat. Z průzkumu KPMG International, kterého se zúčastnilo přes 550 finančních ředitelů z celé Evropy, vyplývá, že téměř pro čtvrtinu respondentů (24 procent) je řízení hotovosti hlavním cílem útvaru a pro dalších 61 procent respondentů patří řízení hotovosti k hlavním cílům společnosti jako celku.

Současná ekonomická situace přinutila firmy zareagovat velmi rychle a aplikovat opatření s rychlým, ale krátkodobým efektem. Firmy začaly omezovat investice, odkládat platby, zpřísňovat kreditní linky zákazníkům či vyjednávat delší platební podmínky u dodavatelů. Pro aktivní řízení hotovosti a pracovního kapitálu je však nutné implementovat dlouhodobě udržitelné nástroje a přístupy, jako například systém předpovědí a plánování cash flow, provázání řízení hotovosti s motivačním systémem nebo zlepšení komunikace a reportingu mezi jednotlivými útvary a oblastmi společnosti.

Základem aktivního řízení pracovního kapitálu je komplexní pohled na kapitálovou náročnost fungování firmy, který umožňuje odhalit slabá místa a rezervy a dosáhnout konkrétních finančních úspor. Jedná se o procesně finanční přístup zaměřený na dodavatelský, odběratelský, zásobovací a výrobní řetězec. Obsahem je řízení potřebných finančních zdrojů vedoucí k dosažení rovnováhy mezi provozně nutnou potřebou těchto zdrojů, kapitálovou fixací a efektivním fungováním procesů bez dopadu na kvalitu nebo spolehlivost dodávek pro zákazníka. Cílem je uvolnit nedostatečně efektivně vázané prostředky z oběžných forem majetku.

K jednotlivým složkám pracovního kapitálu přitom není možné přistupovat izolovaně. Oblasti pracovního kapitálu jsou provázané a při optimalizaci se musí brát v úvahu vazby mezi těmito složkami, vazby mezi divizemi v rámci podniku i vztahy ve skupině. Při hledání finančních úspor v pracovním kapitálu nelze opomenout procesní záležitosti, které mohou mít často větší efekt než aspekty čistě finanční (například doby splatnosti, výše úroků apod.). Procesní optimalizace dokáže odkrýt například zbytečnou vázanost finančních prostředků z důvodu dlouhého a neefektivního procesu fakturace, nadbytečné zásoby polotovarů z důvodu špatného toku výroby nebo nedostatečné komunikace a plánování ve výrobě, vysoké zásoby materiálu způsobené velkými nákupními dávkami apod.

Další ne úplně správnou cestou je spojovat řízení pracovního kapitálu s krátkodobými aktivy a pasivy. Efektivní řízení pracovního kapitálu bezpochyby přesahuje do strategických dimenzí. Jde o stanovené cíle a oblasti řízení, jako jsou redesign dodavatelského řetězce, treasury management a cash forecasting, změny ve výrobních procesech, motivace manažerů stavěná na peněžních KPIs a další. Takového rozsahu chápání pracovního kapitálu lze docílit pouze s podporou vrcholového managementu a jako každá změna ve společnosti je tento proces spojen s určitým rizikem. Mnohdy bude nutné změnit myšlení v určitých procesech, delegovat pravomoc a odpovědnost při realizaci těchto změn a vyčlenit potřebný rozpočet (čas, motivovaný kvalifikovaný manažer a tým).

Přístup k pracovnímu kapitálu se v mnoha místech prolíná s řízením ziskovosti a managementem investic. Tento průnik je založen na postoji "do čeho investovat - komu prodávat a za jakou cenu - kde jsou peněžní prostředky vázány". Důležité je tedy správně vyhodnotit investiční varianty, znát ziskovost (produktů, služeb, zákazníků, logistických kanálů) a poté, i při vykazování dostatečných zisků, uvolnit peníze z oběžných forem (nefinančních) aktiv.

Přínosy komplexního a aktivního přístupu k řízení pracovnímu kapitálu jsou potom jednoznačně popsatelné a vyčíslitelné a patří k nim zejména:

> zvýšení likvidity v absolutním měřítku,

> lepší kontrola a monitoring toku hotovosti v podniku,

> přesnější definice potřeby zdrojů pro financování interního fungování firmy,

> nalezení konkrétních finančních úspor v pracovním kapitálu,

> uvolnění finančních zdrojů z interních procesů a snížení závislosti na externím financování,

> možnost udržení/zvýšení investičních výdajů a případné expanze,

> zkvalitnění interních procesů a produktivity.

Je zřejmé, že v postoji společností k řízení likvidních prostředků, definování peněžních KPIs a hledání samofinancování uvnitř podniku nastává změna. V tomto duchu roste význam pracovního kapitálu. Firmy, které pochopí výhody jeho managementu až ke strategické rovině, získají významnou konkurenční výhodu, která může v boji s konkurencí i při překonávání krize či hospodářského poklesu rozhodnout. Moderní přístupy řízení pracovního kapitálu v kombinaci s nástroji kontroly musí být základem efektivního řízení vnitrofiremních toků finančních prostředků a jedním z hlavních úkolů finančního managementu firem.

Peter Lupták
Lukáš Cyrankowski

Autoři pracují v KPMG, v oddělení Řízení rizik a poradenské služby. Lupták je Senior Manager, Cyrankowski je Advisor.

Graf 1

Graf 2