Šílený manažer bloguje

Dnes trochu osobněji, podjatě, nefilmově a navíc s (ne)skrytou reklamou, nečtěte dál, pokud by vás to mělo naštvat...Před osmi lety jsem necelý rok žila v Brazílii. S bývalým přítelem, který tam jel budovat mobilní síť. Přerušila jsem studium na FAMU a rok strávila se žhavým sluncem na Ipanemě, nákupy ovoce a ryb na trhu v Cobalu, žebráky na Copacabaně, šváby v kuchyni, chobotnicemi v lednici a jednou českou rodinou žijící poblíž našeho bytu na Rua Humaitá, na kopci nad jezerem Lagoa, v křivolaké ulici začínající tam, kde seděl pouliční opravář vyplétaných židlí a končící u favely, kam chodil Ivan běhat. Ivan byl hlava té rodiny a tohle všechno tu zdlouhavě popisuju proto, že mu o jeho brazilských dobrodružstvích právě vyšla kniha. Je sestavená z jeho blogových příspěvků na blogu Respektu, které popisují veselé zážitky se zaměstnavateli v Rio de Janeiro i v Buenos Aires, kam přesídlil posléze, aby odtud řídil provoz jihoamerické Nokie či tak něco. Ivanova pětičlenná rodina mi přirostla k srdci až dodnes a Ivanovy blogy též, a nemyslím, že by to bylo jen proto, že Ivana znám. Jeho blog má ostatně jedno z nejlepších hodnocení na blozích Respektu vůbec.

Z pohledu běžného čtenáře blogů na Ihnedu mohou být Ivanovy texty zajímavé i tím, že velmi přiléhavě popisují manažerskou práci, která je v Ivanově podání očividně čímsi mezi peklem na zemi a pobytem v psychiatrickém ústavu a lze ji přežít jen s dostatkem alkoholu po ruce, mořem vhodným k surfování pod okny a literárním talentem, který umožňuje danou práci reflektovat a tím pádem se z ní nezbláznit.

Ivan krom toho, že je manažer, za což se trochu stydí, je i zpěvák protest songů, surfař a také reálný spisovatel, protože ještě před blogovou knihou vydal tři beletristické knihy - také vycházející převážně z jeho zážitků. A jsou vynikající, i když musím dodat, že dvě z nich jsem ilustrovala, takže jsem trochu podjatá...Také jsem tehdy jednu z nich místo Ivana, toho času v zahraničí, vyzvedávala osobně v pankrácké věznici, kde ji stylově vytiskli místní vězni, to vyzvedávání je s odstupem času jeden z nejzajímavějších zážitků, co jsem kdy měla. S Ivanem a jeho rodinou byly i další - třeba když u nás na chalupě hledal elektronku s hakenkrajcem, jak v té knize také vtipně popisuje, nebo když jsme s jeho ženou Terezou chodily v Riu cvičit ve všeobecném místním kultu těla nebo když jsem hlídala jejich děti, které už dnes téměř dětmi nejsou. Chci tím vším jen říct, že v té knize to všechno najdete a já vám ji jen doporučuju (konec reklamy). :)