Šťastný pestrý svět v pokřiveném zrcadle Týtý

Bylo nebylo, tam za vodou v rákosí, v zemi sesazeného krále Miroslava, uděleny byly ceny Týtý. Aby ve vší parádě odhalily lesk a bídu českého šoubyznysu (jiné slovo než tento podivný patvar si upachtěný český hvězdný rybníček nezaslouží). Sobotní ceny Týtý nabídly podobně tristní zábavu jako nedávní Andělé. Opět tu bodovala průměrnost, opět tu vítězili až na výjimky ti, kteří více než talentu pobrali mediální pozornosti a vtipům moderátorů se opět smáli jen sami moderátoři.

Na poli letošních vítězů existují snad jen dva lidé, kteří se do naleštěných Týtý zrcadel mohou podívat s hrdostí a kterým lze jejich cenu opravdu přát. Moderátor veřejnoprávního diskuzního pořadu Václav Moravec, který navíc během večera řekl toho dne asi jediný dobrý vtip, když přizval na nedělní debatu s Jiřím Paroubkem i přítomného malého karatistu a také Martin Dejdar, který poté, co odhodil masku Ozzáka, promluvil do duše bulvárnímu tisku.

Nadšené ovace publika pro Dejdarovu filipiku proti bulvárním médiím jsou sice chvályhodné, ale trochu paradoxní. Anketu Týtý zaštiťuje asi nejbulvárnější české vydavatelství Bauer Media, vydavatel titulů jako Pestrý svět, Rytmus života, Šťastný Jim či Chvilka pro tebe. O vítězích ankety tak hlasovali čtenáři médií, která jsou stejně laciná jako nekvalitní papír, na který se tisknou. A jejich vkus také výsledky ankety odráží. Dobře to vědí i všechny ty české hvězdičky a celebritky, které hned po skončení ceremoniálu na rautu vděčně pózují před fotoaparáty těch, do kterých se Dejdar ve svém proslovu tak opřel. Ostatně pěkně to rovnou předvedl i Karel Gott, který v ukázce z jakéhosi připravovaného dokumentu vzápětí po Dejdarově proslovu přizval kamery i na něco tak zdánlivě intimního jako jsou narozeniny jeho malé dcery.

A tak je to v českém „šoubyzu" se vším. Kulturněji založení lidé se mohou děsit nad tím, že každý díl Ordinace má kolem 2 milionu diváků, čtenáři časopisů z vydavatelství Bauer Media se ale nediví. Jsou to oni, kdo zasedají k televizním obrazovkám, aby sledovali všechny Ulice a Ordinace, ronili slzy dojetí nad Hanou Maciuchovou a Zlatou Adamovskou a vzápětí vystřihovali kupony ze svých milovaných časopisů a posílali hlasy svým hrdinům. I ti se zcela logicky rekrutují z řad těch, kdo se objevují na bulvárních stránkách. A tak bylo víceméně jasné, že si ceny rozdělí představitelé spíše starší generace, teatrálně rozcitlivělá Hana Maciuchová, její herecký kolega z Ulice Rudolf Hrušínský, zpěvák Karel Gott či asi největší současná bulvární hvězda Iveta Bartošová, která si vlastně logicky, s tradičně skelným pohledem a podobně skelným proslovem přebrala cenu pro nejlepší zpěvačku. Pořadem roku se stala asi nejgerontofilnější zábava na českých televizích, primácký Hádej, kdo jsem a seriálem tradiční Ordinace. A samozřejmě se nabízelo, aby celé ceny Týtý moderovala Lucie Borhyová, jejíž nedávný porod sledoval národ téměř v přímém přenosu. Dílo zkázy dotvořil tradičně buranský výstup Josefa Vojtka, tradičně mlžný Tomáš Klus a poněkud nelogicky zařazené výstupy malých cvičených opiček, kterým pak televizní páni ředitelé rozdělili své dary, nejspíš aby jejich sebepropagační výstupy nepůsobily tak vlezle. Ceny Týtý jsou rozděleny, Lucie se může vrátit k malému Lucasovi, Karel za Charlottkou, Iveta za Artíkem a my všichni můžeme jít do..., protože s tímhle bizarním světem stejně asi nic neuděláme.

p.s. Lze namítnout, že když mi ceny Týtý tak vadí, tak jsem se dívat nemusela. Dívala jsem se ale pracovně, i když musím přiznat, že s trochou masochismu a jak jsem zaznamenala z reakcí na Facebooku, tak stejně nevěřícně jako valná většina mých známých.