Člověk by měl tak příjemně jasno, kdyby mu do toho poklidu pořád nevpadaly nezletilé děti se svými všetečnými otázkami. Tuhle u večeře jsme si zapomněli vypnout televizní zprávy, mluvilo se tam o volebních preferencích, také o KSČM...

 "Jak to, tati?" zeptala se mě dcera. "Copak komunisti ještě existujou?"
 "Nojo," povídám, "a dokonce, jak vidíš, bude je volit přes milión Čechů."
 "Ale...já jsem myslela, že je to zakázaný... aspoň jako do toho Parlamentu... učili jsme se ve škole o zločinech komunismu..."
 "Je to trochu zvláštní," připouštím v rozpacích, "máš pravdu... On dokonce existuje Úřad pro studium totalitních režimů, tam by měli vyšetřovat i zločiny komunismu..."
 "Ale nám ve škole říkali, že komunisti mají na svědomí víc mrtvých než fašisti!?"
 "No...ano...to bude asi pravda, protože komunismus přeci jenom trval dýl než fašišmus..."
 "Aha... takže ale byli komunisti horší než fašisti?"
 "Nevím, jestli se to dá takhle říct... ono každý mělo svoje..."
 "Ale když komunisti mají těch třináct procent, kolik mají fašisti?"
 "Fašisti jsou zakázaný, ty nikdo nevolí."
 "A proč?"
 "No... protože to byl zločinný a nelidský řád, proto."
 "Ale lidí zabili míň?"
 "Ano..."
 "Takže ale Stalin - byl horší než Hitler?"
 "Byli to oba zločinci."
 "Ale komunisti se volit smí, kdežto fašisti ne. Proč vlastně?"
 "Protože nejsme jako oni."
 "Ale jako který oni?"
 "No jako ty komunisti, který všechno zakazovali, zabíjeli a zavírali lidi."
 "Jasně... Ale stejně to nechápu."
 "Co je na tom prosím tě k nepochopení?"
 "No že komunisti jo a fašisti ne." 
 "Chceš snad volit fašisty?"
 "Když mi není osmnáct, tak nemůžu. ... Ale když se ví, že to byli zločinci a na vyšetřování těch jejich zločinů existuje úřad a oni si říkají pořád komunisti - a stejně je smí volit milión lidí. Jak k tomu ti fašisti přijdou?"
 "K čemu jako?"
 "No že je nesmí volit nikdo, a komunisty smí volit milión. Milión, to je hodně, ne?"
 "Abys rozuměla - smí je volit kdokoli, nejen jeden milión. Prostě kdo chce... V tom je síla demokracie."
 "A ty je budeš volit?"
 "Co blbneš, copak jsem blázen?"
 "Tak je budu volit já, až budu plnoletá."
 "Ale prosím tě, jak tě to vůbec může napadnout? Volit zločince!?"
 "No vždyť říkám, že by to mělo bejt zakázaný! Jenže já jsem podle vás pochopitelně blbá, že jo..."

 

Jiří Dědeček