Domovní prohlídky, při kterých do bytu vstoupili čtyři a více estébáků a jeden uniformovaný člen SNB, byly v letech normalizace zcela běžné. Více méně se s tím počítalo a proto se nejcennější texty a vzkazy, které by mohly někoho dalšího kompromitovat, uklízely na zvláště tajná místa.
Ženy v opozici byly v tomto směru zvláště vynalézavé. Anna Marvanová je dávala do porouchané pračky. Kdyby ji někdo zapnul (což by v případě nebezpečí udělala ona sama), tak by se papíry změnily v cupaninu. Libuše Šilhánová zas věšela z balkonu igelitovou tašku, ve které byly pod potravinami různé texty a zprávy. Protože tehdy občas nešel elektrický proud, i StB chápalo, že ženy-hospodyňky se snaží tímto způsobem uchránit potraviny před zkažením.
Přestože rodinu Šilhánových StB velice dobře hlídalo, byli tak nepozorní, že nevěděli, že z domu je možné přes dvůr vyjít do vedlejšího domu a opustit prostor, aniž by nás muži hlídkující před vchodem viděli. I já věděla, jak se kolem popelnic dostat ven pokud z druhé strany vcházeli „muži zákona“. A oni to opravdu nevěděli? Nebo byli tak líní, že si nechtěli komplikovat život? Nevím, koho bych se na to dnes mohla ještě zeptat.
Jiřina Šiklová
