Těžko se tomu věří, že když Ivan Kyncl na pohřbu Václava M. Havla v krematoriu fotografoval, tak hned před krematoriem zastavila státní bezpečnost, tedy StB. Všimla si, že na pohřbu fotografoval, pochopitelně, nejbližší pozůstalé, tedy syny Václava a Ivana Havla a jejich manželky. A sem tam pár lidí, kteří jim přišli kondolovat.
Psal se rok 1979 a Ivan Kyncl byl již zvyklý na to, že je sledován. Věděl, že StB ho nezadrží hned v obřadní síni, tak jednal hbitě. Exponovaný film vyměnil za nový, ten s fotografiemi zastrčil za sádrový korset, který tehdy nosil kvůli nalomenému obratlu páteře. Chvilku se s policajty v civilu na schodech krematoria tahal, jako že jim fotoaparát nedá a pak jakoby ve vzteku před nimi fotoaparát otevřel a vytáhl film na světlo, aby ho zničil.
Estébáci byli vztekem nepříčetní,ale pro svoje vedení měli „důkaz“ že zasáhli a film nebude zaslán do ciziny. Ivan šel domů, film byl pak ještě ten večer poslán přes kulturního atašé ze švédské ambasády na Západ. Pak se fotky Havla, kterého na pohřeb propustili na pár hodin z Ruzyně a sami ho tam dovezli, objevily v zahraničním tisku, ale z autorství snímků nebyl obviňován Ivan Kyncl. Měl pak od „nich“ na pár měsíců klid.
Jediné jsem tehdy nechápala, jak mohli být příslušníci StB tak hloupí, že nepoznali, že film, který jim Ivan vytáhl z fotoaparátu, nebyl před tím exponován. Určitou odbornou kvalifikaci museli mít a tak to asi hráli na svoje představené. Byli horliví nebo jenom hloupí?
Jiřina Šiklová
