Hospodářská krize je zaklínadlem těchto dnů a týdnů. Valí se odevšad, zasahuje prakticky všechno a všechny. Dotýká se nepochybně i nás, běžců. Co mají běhání a ekonomická krize společného? A v čem se dokonce navzájem podobají ?
Hospodářský cyklus je běh na dlouhou trať. Optimální je rovnoměrné tempo, žádné prudké výkyvy či nečekané změny rychlosti. Jako každý vytrvalec musí tedy i ekonomika zpomalit, pokud své tempo přepálí (obzvláště když nebylo podloženo poctivým tréninkem). Běžec, který se během závodu či tréninku dostal do krize, je - stejně jako ekonomičtí odborníci - donucen situaci správně vyhodnotit a přijmout účinná opatření (okamžitá i výhledová). Podaří-li se mu doplnit zdroje energie, zmobilizovat zbývající síly, zefektivnit techniku běhu a následně i zlepšit strategii přípravy, zvýší svou výkonnost a sníží pravděpodobnost příštích krizí. Poučení z krizového vývoje: běh ekonomiky a ekonomika běhu jedno jsou.
Hospodářská krize má nepochybně i své pozitivní stránky. Ukazuje, že je možné žít skromněji a odpustit si spoustu drahých a neužitečných věcí nebo činností. Z tohoto pohledu je běhání -jakožto velmi levný sport - výhodou, neboť si ho odpouštět nijak nemusíme. Naopak může být pro někoho kompenzací za sporty nákladnější, jako jsou cyklistika, tenis, golf, atd. Ekonomická krize tak může paradoxně zmírnit celkovou krizi českého běhu, tedy ubývající počet pravidelně běhajících lidí. Ba co víc: může zlepšit zdravotní stav naší plnotučné populace. Méně jídla, méně obezity!
Není nad osobní zkušenosti s krizovou situací. Krizi opravdového, ne jen divadelního dramatu, jsem si prožil na loňském pražském maratonu. Byla důsledkem střevní chřipky, která mě přepadla den před závodem, a která pak působila zcela bez ohledu na mé předchozí tréninkové úsilí a stanovený výkonnostní cíl. Tedy situace analogická tomu, jak rychle se rozšířil a jak rozsáhlé škody napáchal „virus hypoteční chřipky" ve světové ekonomice. Důsledky obojího však byly spíše opačné: místo zpomalení hrubého domácího produktu a propouštění se v mém případě jednalo o zrychlení jemného domácího produktu a jeho vypouštění. Plynová krize, stupňující se během první poloviny závodu, vedla v té druhé ke třem lokálním krizím ekologickým ...
Jak vidno, běhání souvisí s krizí i v jejích jiných podobách, než je ta hospodářská. Například taková krize středního věku. Je před námi druhý poločas života a s ním spojené stárnutí. Utéci před ním krátkým sprintem se nám asi nepodaří, pokusme se ho tedy alespoň zpomalit a oddálit pomalejším a delším během (přesněji řečeno pravidelným běháním). Nebo krize manželská: nenachází-li běžec u partnera pochopení, může být běhání jednou z jejích hlavních příčin. Stejně tak může být ale i jejím řešením - to když začnou běhání provozovat oba, neboť dosavadní rozpory postupně vymizí.
A krize politická? Běh prokazatelně žádné politické krize nezpůsobuje, spíše napomáhá jejich předcházení. Mohli jsme se o tom přesvědčit třeba v době, kdy ještě nebyl Vladimír Špidla eurokomisařem, ale běhajícím předsedou vlády. Přestože ho slovenský premiér Dzurinda v běhu porážel, k žádné diplomatické krizi to nevedlo a navíc bylo možno v cíli pozorovat jinak nevídaný úkaz: Špidla se usmíval! Možná, že kdyby si chodil pravidelně zaběhat i jeden nejmenovaný současný předseda jisté politické strany, něco tak nesmyslného jako vyvolávání vládní krize v době rostoucího renomé naší země v Evropě by ho pak ani nenapadlo.
Psáno pro behej.com
