Dvě největší české politické strany se v kampani k eurovolbám snaží, seč jim síly stačí, udržet pozornost občanů u vnitropolitických témat – a tím daleko od úkolů, která by měl mít na stole příští Evropský parlament a o něj opřená Evropská komise. V bitvě mezi oranžovou, v optice dávek a důchodů s eurovolbami nijak nesouvisející (ne)jistotou, a modrobílou sugescí řešení, kterému ve vztahu k EU ale stále ještě dominuje strašení, tak úplně zapadá otázka výběru příštího českého komisaře.
Jakoby nám nestačila zkušenost z roku 2004, kdy vládnoucí sociální demokracie bez jakékoliv vnitropolitické debaty nejdříve do Bruselu k posměchu zbytku EU vyslala Miloše Kužvarta, aby ho s ostudou stáhla a na jeho místo navrhla schopného a po všech stránkách kvalitně vybaveného Pavla Teličku, kterého však po prohraných volbách nahradila neprůbojným Vladimírem Špidlou. Za vyřešení vnitrostranických hrátek uvnitř ČSSD tak tehdy celá Česká republika zaplatila druhořadým portfoliem v Evropské komisi a obsazením nejvyššího postu v evropské exekutivě člověkem, který po pěti letech ani v evropské politice, ani v domácí diskusi o EU nezanechal žádnou výraznější stopu.
Po podražení nohou českému předsednictví je nominace českého zástupce do Evropské komise další událostí, v níž hrajeme o náš dlouhodobý vliv v EU. Jde totiž o důležitou funkci v exekutivě, která formuluje návrhy legislativy platné po schválení napříč celou unií (komisaři rozhodují ve sboru, takže jde skutečně o vliv na veškeré rozhodování Komise) a navíc představuje klíč k neformálnímu vlivu dovnitř všech bruselských institucí. Je pozoruhodné, jak politici, kteří důsledně straší ztrátou vlivu naší země v EU ve prospěch velkých států, ignorují otázku našeho zástupce v instituci, v níž má hlas českého i francouzského komisaře stejnou váhu.
Konkrétní neformální postavení komisařů se odvíjí také od toho, jaké portfolio jim bylo svěřeno – zda zodpovídají za některou ze stěžejních kompetencí EU (hospodářská soutěž, obchod, v budoucnosti energetiku) či zda mají na starosti jen některou z druhořadých politik, které zůstávají v pravomoci členských států (zaměstnanost, vzdělávání či mnohojazyčnost). Schopný komisař navíc vstupuje do domácí debaty o zásadních otázkách – a buduje si tak dlouhodobé postavení na domácí i evropské scéně, které zužitkuje třeba tak jako čerstvá prezidentka Litvy a dosavadní komisařka pro rozpočet Grybauskaiteová, zvolená do nejvyššího úřadu své země již v prvním kole.
Výběr českého komisaře je formálně v rukou vlády. Přidělení portfolia pak přísluší předsedovi Evropské komise. Ve skutečnosti ale záleží na kvalitě osobnosti, již daná členská země navrhne a na vyjednávací síle diplomacie, kterou ho zaštítí. Vzpomeňme si – podle původního plánu mělo české předsednictví v návaznosti na výsledek evropských voleb docílit v rámci Evropské rady dohody o jménu budoucího předsedy Komise. Nikdo neměl lepší příležitost jak v tomto kontextu prosadit relevantní resort pro svého kandidáta. Tu jsme však propásli – jednání o budoucím šéfovi Komise v červnu naše skomírající předsednictví jen zahájí. A o relevantních jménech s odpovídající odborností a celoevropským kreditem jsme dosud od stran, které podporují stávající vládu, nic neslyšeli, tím méně o širším vnitropolitickém konsensu, který by nominovaného kandidáta měl nést.
Kvůli neschopnosti ODS a ČSSD střetnout se o evropská témata a prezentovat relevantní osobnosti tak máme našlápnuto k pokračování ostudy – obě tyto strany jsou schopné vygenerovat mimo pozornost veřejnosti kandidáta zralého na odsun do Bruselu z vnitrostranických důvodů, jehož podporu v rámci domácích bitviček před předčasnými volbami vyhandlují za něco lukrativního s protivníkem. V této chvíli tak je na ostatních politický stranách, na médiích a na občanské společnosti, jak volné ruce ODS a ČSSD v této hře nechají, a zda si vynutí, aby vyslání českého komisaře předcházela široká společenská debata o konkrétních jménech, a o potřebných kvalitách i o úkolech, které má plnit. Vzhledem k tomu, že budoucí Evropské komisi musí dát důvěru parlament, který vzejde z červnových eurovoleb, představuje k této debatě aktuální kampaň ideální příležitost.
SNK Evropští demokraté včera proto diskusi zahájili spuštěním webu www.ceskohledakomisare.cz, na němž prezentují svých šest kandidátů i kandidáty ostatních politických stran, které zareagují na výzvu Týmu Lukáše Macka. Taktéž je tam prostor pro hlasování veřejnosti o všech těchto návrzích, i pro širší debatu o vhodných portfoliích budoucího českého eurokomisaře. Nepromarněme v malicherných vnitropolitických hrách a půtkách další příležitost ke kvalitní a sebevědomé reprezentaci České republiky v Evropě - pusťme se do této podstatné debaty!
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist