Rozpočtová krize? Šetřit musíme i u důchodů

Česká republika stojí tváří v tvář obrovskému schodku veřejných rozpočtů. Nový ministr financí (a asi nejlepší znalec českých veřejných rozpočtů) Janota mluví o schodku 150-170 miliard a to ještě jenom pokud se vládě podaří "seškrtat" 60 miliard korun výdajů. Na euro prý můžeme zapomenout nejméně do roku 2014, protože rozpočtové schodky budou stále nad hranicí 3% HDP. Všechno je ná to podáváno jako nezměnitelná katastrofa, která se na nás prostě najednou "řítí" a s kterou se dá jen málo dělat.

Hm... na jednu stranu má ministr financí samozřejmě pravdu: 80% rozpočtu je předurčeno zákony a vláda má jen omezené možnosti jak rozpočet usměrňovat. To byla a je dlouhodobá stížnost ministerstva financí, které cítí, že nemá na státní rozpočet dostatečný vliv. Na druhou stranu, představa, že by vláda mohla volněji disponovat stovkami miliard v rozpočtu a měnit jejich určení mě vždycky dost děsila. Čím méně volnosti vláda má v dobrých časech, tím méně hloupostí vymyslí.

V časech rozpočtové tísně (to znamená prakticky nepřetržitě od roku 1997) je ovšem nutné, aby se rozpočet a jeho reforma stala tématem politiky číslo jedna. Je nutné, aby premiér bombardoval parlament návrh legislativních změn, aby ministr financí v parlamentu i spal a aby poslanci rozhodovali o změnách v rozpočtově relevantních zákonech. Že to jde ukázovala chvíli Topolánkova vláda, když omezila výdaje na nemocenskou. Dnes je třeba jít dál a omezovat všechny "mandatorní" výdaje, včetně těch nejcitlivější.

Důchodci to nemají v Česku lehké... Daňoví poplatníci také ne

Vzhledem k svému objemu musí být první na řadě důchody. Za první čtvrtletí vyplatila vláda na důchodech 83 miliard korun a důchody rostly ve srovnání s rokem 2008 o 10% a tvoří již jednu čtvrtinu státního rozpočtu (zdroj: Pokladní plnění státního rozpočtu). Na rok 2009 přitom očekává ČNB inflaci ve výši 1-2%.

V takové situaci je návrh vlády a nového ministra sociálních věcí Šimerky (který ho ovšem převzal od svého předchůdce ministra Nečase) na zvýšení důchodů o 2% zcela mimo realitu. Důchodci nejsou současnými ekonomickými otřesy nijak postiženi, naopak nízká inflace jim vyhovuje. Nelze tedy mluvit o nějakých sociálních důvodech k navyšování důchodů. A hlavně - každé navýšení důchodů se v systému "ukládá" a kumuluje, protože zvyšuje základnu pro další zvyšování důchodů. V době propadu HDP, obrovského deficitu státního rozpočtu a nízké inflace se musí uskrovnit všichni, tedy i důchodci. Pokud vyjmeme z úspor jednu čtvrtinu rozpočtu, nelze dojít k rozumnému výsledku.

Politicky je to asi obtížné, ale neměla současná "úřednická" vláda politicky nepopulární opatření v popisu práce?