Topolánek ve Varšavě aneb ztracené hlasy pro ODS

Svým víkendovým vystoupením na sjezdu polské strany Právo i Spravedlnost (PiS) předseda ODS Topolánek znovu ukázal že jeho signály o rozkročení ODS a oslovení středopravicového, proevropského voliče byly jen prázdným marketingovým gestem před volbami.

Svými výroky o tom, že Lisabonská smlouva je „mrtvá“ a že „debata nad budoucím charakterem EU nás teprve čeká“ dal najevo, že ODS hodlá mandátu od voličů využít k tomu, aby znovu otevřela diskusi o uspořádání EU. A to v situaci, kdy Lisabonskou smlouvou vrcholí náročná, více než devítiletá reforma evropských institucí, a kdy drtivá většina relevantních aktérů na levici i na pravici v celé EU považuje tento proces minimálně na několik desetiletí za uzavřený a hodlá se konečně soustředit na obsah. Zatímco v příštím Evropském parlamentu půjde o sílu vnitřního trhu, reformu zemědělství, přístup k imigraci či o realizaci společné energetické politiky, ODS hodlá sedět na okraji hřiště a rozjímat o charakteru EU. Kdo na tento přístup ODS doplatí, je jasné: středopravicový volič, protože v souboji s levicovými recepty bude chybět důležitý hlas z České republiky.

Půda, na které český expremiér svůj nejnovější přemet předvedl, potvrdila, že hlas pro ODS je hlasem pro antisystémový slepenec mimo hlavní proud evropské pravicové politiky: Partnerem ODS v sousedním Polsku není konzervativně-liberální, pro-tržní Občanská platforma premiéra Tuska, nýbrž národně-socialistická, ultrakatolická PiS, která v uplynulých dnech ze zoufalství nad nejnovějšími průzkumy veřejného mínění znovu sahá po tématech hodných Vladimíra Železného a Jany Bobošíkové: varování před revizí poválečného uspořádání a návratem Němců do Polska. Obrázek o plánech ODS dokresluje nedávné vyjádření Jana Zahradila pro server euobserver.com, že se v případě nedostatku partnerů pro nový euroskeptický klub nemají problém spojit s Libertas, která se v posledních týdnech v Irsku projevuje tím, že dělá protipolsky laděnou kampaň za zrušení volného pohybu osob na trhu EU.

To vše bohužel pro naše občany také znamená, že až se v předvečer pravidelných vrcholných schůzek EU lídři evropské pravice budou scházet, aby vyladili taktiku pro rozhodování o klíčových politikách EU, zástupce nejsilnější české pravicové strany bude chybět, protože bude sedět na schůzce okrajového uskupení a přemýšlet, jak nasypat písek do soukolí. Navíc nutno podotknout, že ani Tuskova Platforma, ani Merkelové CDU, Sarkozyho UMP či švédská Moderaterna nemají v plánu usilovat o centralizovaný evropský superstát, proti kterému se chtějí britští konzervativci slovy jejich předsedy Davida Camerona spojenectvím s PiS a ODS bránit. 

Svou představu o reformě EU Topolánek ve Varšavě upřesnil s tím, že chce „unii, kde si každý stát volí míru svého zapojení“ a každý je „spokojen s individuálním stavem hloubky své integrace“. Zároveň ale také chce unii, která „dokáže čelit asertivní politice Ruska“ a „realizovat společný postup v energetické bezpečnosti“. Svým voličům by měl vysvětlit, jak v EU à la carte, kde si každý vybírá své třešničky na dortu a účastní se jen spolupráce pro něj výhodné, zařídí, aby všechny členské státy v oblastech, které my jako střední Evropa považujeme za vitální, táhly za jeden provaz. Jak v třeba donutí Německo, Francii či Itálii, kterým Putin nabídne exkluzivní kontrakt na plyn, aby podržely jednotný postoj sedmadvacítky vůči Rusku? Politiky soudržnosti se v takové situaci nejspíše budou účastnit jen nejchudší státy, protože bohatým se to nevyplatí – na eurodotace tak však nebude odkud brát. A problémem s  přistěhovalci by se mohly zabývat jen státy na jižní a východní hranici EU – nás a dalších zemí směrem na sever a západ Evropy by se vůbec týkat nemusely; jen časem nejspíš zjistíme, že bude potřeba zavřít mezi evropskými státy hranice …

Bohužel se tak ukazuje, že za tři měsíce v předsednické roli expremiér Topolánek o logice fungování unie a o smyslu našeho členství v ní nic nepochopil. Potvrdil tak, že hlas pro ODS v nadcházejících evropských volbách je hlasem pro chaotickou a nedůslednou politiku, další prohloubení naší nedůvěryhodnosti v očích partnerů a pro oslabení pravicové politiky v Evropě.