Laskavý čtenář se možná domnívá, že autor tohoto blogu už roupama neví, jakou větší pitomost by si vymyslel do titulku. Ale čestné slovo - magazín Spiegel má rozhovor s generálem Parvízem Mušarafem, který v roce 1999 provedl v Pákistánu (nekrvavý) vojenský převrat a loni v srpnu pod tlakem opozice rezignoval a předal moc voleným politikům. A začíná hned touto pasáží:

Spiegel: Pane Mušarafe, jeden bonmot říká, že vládnout Pákistánu je jako jet na tygrovi. Byl jste u moci devět let - nenudíte se teď?

Mušaraf: "Nedávno jsem přednášel v Saúdské Arábii, v Číně a v Londýně. Spojil jsem se se slavnou Walker Agency..."

Spiegel: ...s níž spolupracují i Bill Clinton, Tony Blair a Gerhard Schröder...

Mušaraf: "...a v Praze přednáším o vůdcovství (leadership) vysoce postaveným manažerům společnosti, která vlastní Pizza Hut a KFC."

V rozhovoru dále Mušaraf ujišťuje, že Pákistán se nerozpadne ani nezhroutí, "dokud je armáda nedotčená (intact) a silná", za řečmi o rozpadu vidí "jisté spiknutí (conspiracy) s cílem oslabit naši zemi". Nelíbí se mu módní americký termín pro celou oblast - AfPak (protože se tím Pákistán jako by snižuje na úroveň Afghánistánu, který je podle Mušarafa narozdíl od Pákistánu "kompletně destabilizovaný a bez vlády"). Obama se mu docela líbí: "Vybral si správné cíle, ukazuje snahu zlepšit dialog s muslimským světem, což je dobré. Má také pravdu, že se do Afghánistánu musí poslat víc sil. Má záměr zvýšit financování Pákistánu, což je také dobré. Ale musí také rozumět pákistánské realitě, a tady si u něj nejsem jist."

Půvabná je pasáž, v níž Spiegel žádá komentář k informaci, že během posledních osmi let Pákistán obdržel od Ameriky 10 miliard dolarů na vojenské účely a že část z těchto peněz nešla na "válku s terorismem", ale na východní hranici s Indií.

Mušaraf: "Půlka z této částky, 5 miliard dolarů, nám proplácela služby, které jsme už tak poskytovali Spojeným státům. Musíte také chápat, jak pákistánská armáda operuje: divize jsou pořád v pohybu. Jestli koupíme nové tanky za 250 milionů dolarů, pak je třeba nasadíme v Péšaváru v rámci války proti terorismu, ale pak se přesunou na východní hranici. Ale proč se o to staráte? Proč bych měl proboha (for heaven´s sake) někomu říkat, jak ty peníze utrácíme?"

Spiegel: Nu, americkou vládu by to jistě celkem zajímalo.

Mušaraf: "Už jsem Američanům řekl, že to s nimi nemá co dělat. Nejsme povinni skládat účty. Možná jsem prostě měl říct: Fajn, chcete nás podporovat, tak nám dejte 20 miliard dolarů ročně a neptejte se, co s nimi děláme."

*

Americký zpravodaj Economistu má na blogu Democracy in America sedm otázek pro slavného amerického soudce Richarda Posnera (přednáší na Chicagské univerzitě a je jedním z vůdčích duchů směru law & economics). Mimo jiné:

Democracy in America: Současný pokles ekonomiky nazýváte "depresí", nikoli "recesí" Proč?

Posner: "Ze tří důvodů. Tím prvním je velká úzkost (anxiety) a publicita, kterou tato ekonomická krize vyvolává od loňského září (ačkoli ekonomika už předtím devět měsíců klesala). Strach vyvolaný touto "krutou (severe) recesí", jak se jí eufemisticky říká, je nesrovnatelný s ničím, co jsem v ekonomice viděl za celý svůj život. Druhým důvodem je obrovská suma peněz, kterou vláda nalévá do ekonomiky ve snaze zadržet (doslova: arrest) "recesi" a urychlit oživení. Tyto náklady jsou naprosto nebývalé, nesrovnatelné s žádným poklesem od časů Velké deprese 30. let. A třetí, s tím související důvod je riziko, jež si tato země konečně začíná uvědomovat. Tedy velmi vážného následného šoku, jejž vyvolají biliony (trillions) dolarů, které vláda investuje, půjčuje nebo jimi vystavuje garance ve snaze zastavit nebezpečnou spirálu úpadku (downward spiral). Následný šok může mít formu těžkého zdanění, rozsáhlých škrtů, ale nejpravděpodobněji inflace a ještě většího zadlužení, za vyšší úroky, u cizích vlád a investorů."

*

Bruselský zpravodaj Financial Times Tony Barber se na svém blogu domnívá, že Lisabonskou smlouvu nakonec mohou pohřbít Britové. I když Irové v říjnovém opakovaném referendu smlouvu schválí, prezidenti Klaus a Kaczyński mohou podle něj ještě čekat na výsledek britských voleb. Pokud vyhraje - jako že je to téměř stoprocentně jisté - David Cameron a vyhlásí podle svého slibu referendum o Lisabonu, pak Britové - téměř stoprocentně - smlouvu pohřbí. "To je skutečná noční můra vůdců EU, nikoli nízká účast v evropských volbách." (To mě překvapuje, že tak cynický a protřelý novinář jako Barber věří, že konzervativci opravdu toto referendum vyhlásí. Spíš se zdá, že se nyní snaží ten slib - vyhlášený pro účely evropských voleb - různě změkčit, podmínit a oslabit.)

*

Ohlašovaná studnice veškeré internetové moudrosti, odpovídač Wolfram Alpha, samozřejmě ponouká žertéře, aby Centrální mozek lidstva trápili dotazy, jaké by neuměl zodpovědět. Na blogu Freakonomics se tím baví Ian Ayres, který se Wolframu Alpha například vyptává "kde mám auto?" (Wolfram: "Není jisto. Ale kde ho najdete, tam bude."), "kdo pustil psa?", "kdo mě vyrobil (who made me)?", "co váží víc, libra zlata nebo libra peří?" (Chudák počítač je úplně zblblý: "Libra peří.")