Velké oči jaderných plánovačů

Jaderná energetika v ČR i na Slovensku byla budována na základě jednotného jaderného programu v tehdejším Československu. Od té doby se datuje úzká nepřerušená spolupráce mezi jadernými experty obou zemí, která se zúročí v připravovaném projektu výstavby nové jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích. 

Pojďme si však spolu osvěžit , jak vypadal tehdejší československý jaderný program. Málokdo už totiž dnes ví, že v letošním a příštím roce se podle původních plánů měly spouštět 3. a 4. blok jaderné elektrárny Tetov ve východních Čechách a instalovaný výkon československých jaderných elektráren dosáhnout 17 280 až 21 280 MW instalovaného výjkonu. Spodní hranice tehdejších plánů mimochodem dosahuje zhruba úrovně současného instalovaného výkonu elektráren všech typů v ČR.

Úplné začátky aneb „Vrabec lítá dodnes“

Jaderná energetika v tehdejším Československu se začala uskutečňovat na základě Dohody o poskytnutí pomoci Československé republice v rozvoji výzkumu fyziky atomového jádra a využití jaderné energie SSSR z roku 1955. Sovětský svaz tehdy pomáhal se zakládáním a výstavbou Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy a dodal pro něj i hlavní experimentální zařízení - výzkumný jaderný reaktor VVR-S, který tam ostatně po mnoha úpravách slouží dodnes. Ve stejném roce byla založena i fakulta technické a jaderné fyziky, aby připravovala jaderné odborníky. Na ní pak vznikl v r. 1990 školní jaderný reaktor VR-1 (studenty důvěrně přezdívaný Vrabec), který také létá – totiž funguje – dodnes.

Vraťme se však k naší nejstarší jaderné elektrárně postavené v lokalitě Jaslovských Bohunic. První zkoušku pro československý jaderný průmysl znamenala výstavba první československé jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích (SR), která byla spuštěna před téměř 40 lety v roce 1972.  Za účelem její výstavby a provozu byla v tehdejším Československu vybudována rozsáhlá průmyslová základna soustředěná zejména v podnicích Škoda, Vítkovice či ČKD Sigma. 

Reaktor byl chlazen oxidem uhličitým a moderovaný těžkou vodou. V průběhu 70. let minulého století byla  československá koncepce jaderné energetiky přehodnocena. Jaderný program se přeorientoval na využití lehkovodních reaktorů typu VVER, nebo-li „jadernickou“ hantýrkou: začaly se stavět „veverky“. Samotný první reaktor A1, mimochodem podle klasifikace jaderných reaktorů spadající pod tzv. 1. generaci, ukončil svou činnost poměrně brzy, v roce 1977 byl po nehodě odstaven a zakonzervován. Ostatně v současné době by rozhodně již v provozu nebyl, naprosto by totiž neodpovídal přísným požadavkům na bezpečnost.

Jaslovské Bohunice, Dukovany, Mochovce

V roce 1970 byla uzavřena další smlouva  se Sovětským svazem, která zahrnovala použití reaktorů VVER 440, prvně byl tento reaktor použit v jaderné elektrárně Voroněž, pro výstavbu elektrárny V1 v Jaslovských Bohunicích byl jako vzor použit 4. blok této elektrárny spuštěný v roce 1973. Pro elektrárnu V2 ve stejné lokalitě a pro Dukovany již byl použit vylepšený projekt, právě proto později neznamenaly žádnou překážku ve vyjednávání přístupových smluv do Evropské unie. Dukovany navíc dlouhodobě patří mezi světovou špičku nejlépe provozovaných elektráren. Další elektrárnou s bloky VVER 440  jsou  v tehdejší československé energetické koncepci slovenské Mochovce, jejichž výstavba začala na konci roku 1982. První dva bloky byly však do provozu uvedeny až na konci 90. let. Výstavba elektrárny byla totiž na začátku 90. let z finančních důvodů pozastavena a teprve loni bylo rozhodnuto o dokončení celé elektrárny (tedy dostavbě 3. a 4. bloku).

A málokdo ví, že v jižních Čechách mohla stát první československá jaderka vůbec…

Již na přelomu 70. a 80. let byl pro všechny země tehdejší RVHP zvolen nový koncept rozvoje jaderné energetiky, kdy se přešlo na projekt 1000MW elektrárenského bloku, tedy VVER 1000. Kromě Temelína byl v tehdejší ČSSR plánován i pro východoslovenské Kecerovce (2, případně 4 bloky á 1 000 MW), severomoravské Blahutovice (také 2-4 bloky po 1 000 MW) a východočeský Tetov (rovněž 2-4 bloky po 1000 MW). Mezi sledované lokality byly zařazeny i Severní Čechy a Západní Slovensko. Prvním projektem aktualizovaného programu byl Temelín. Jižní Čechy vůbec byly v hledáčku plánovačů již v 60. letech 20. století, a to z toho důvodu, že zde prakticky nebyl žádný jiný energetický zdroj k zprůmyslnění celé oblasti, lokalita Temelína ležela v oblasti s nižší hustotou zalidnění poměrně daleko od větších sídel. Nakonec však byla pro první jadernou elektrárnu zvolena lokalita Jaslovských Bohunic na Slovensku. A právě zde se, snad trochu symbolicky, ještě posílí spolupráce obou zemí při výstavbě další jaderné elektrárny.

Velké oči jaderných plánovačů

Plány československého jaderného programu byly  opravdu grandiózní.  Nicméně je nutné upozornit, že byly poplatné době, ve které vznikaly. Tedy s ohledem na plánované pokračující zaměření hospodářství na energeticky náročný těžký průmysl. Navíc postavit jadernou elektrárnu bylo tehdy mnohem lehčí – centrální plánovači se na názor okolních obcí a jejich obyvatel neptali. Podmínky tak byly diametrálně odlišné od těch dnešních. Vytipované další uváděné jaderné lokality tedy nejsou nijak rozvíjeny, v ČEZ nikdo nad takovými plány nepracuje.

Při tvorbě tohoto článku využita publikace: M. Kubín a kolektiv: Rozvoj energetiky v Československu, České energetické závody, koncern, 1989

Princip fungování jaderné elektrárny je možné vidět zde http://www.cez.cz/cs/energie-a-zivotni-prostredi/jaderna-energetika/interaktivni-model-je-jak-funguje-jaderka.html

Eva Nováková, tisková mluvčí Skupiny ČEZ