Archonti z Areopágu

Nevycházím z úžasu nad nejznámějším českým knížetem, kterého si vážím mimo jiné proto, že se nestydí sedat s obyčejnými lidmi, uměl se vrátit ke stejné paní a vzít si ji za ženu, také proto, že je laskavý a taktní vůči politickým rivalům... A přidal bych spoustu dalších důvodů, proč si lze vážit člověka, který se prezentuje především jako lesník a hospodský.

Ale naprosto nechápu, proč se dává všanc tak nejasné společnosti, jakou jsou zakladatelé politické strany, profesionální technologové moci, kteří si dali do loga čepičku TOP. Těžko povýšenost těch spasitelů zakrývat slovy o tradici, odpovědnosti a prosperitě, kterou mají na triku právě ti, kteří chtějí přinést něco nového. Vždyť většina protagonistů měla šanci přinášet nové věci už dávno! To mělo být spojení s komunisty, které zlomilo krk bývalému předsedovi KDU ČSL? To nové by mělo být snění o naší ekonomické stabilitě a krizi za humny pevné české kotliny? To měla být podpora toho pána, co bydlí na Hradě? Nechápu! Tisíc a jedna nejasnost kolem takzvaného mozku politické TOP společnosti.

Nedávno kníže hlásal, že vznik nových stran potřebuje velký otřes. Pokud má pravdu, pak na otřes čekáme. Pokud vidí podzimní nebezpečí puče v oranžovo-rudém souručenství tak reálně, je možné, že se odhodlal k tak těžko vysvětlitelnému kroku, kterým je podpora politických matadorů s nepříliš konzervativní praxí života.

Starý pán se dobře zařadil mezi archonty české společnosti. Právě archontům staré Řecko někdy v šestém století před Kristem dalo možnost zasedat na Areopágu, soudit hrdelní zločiny a promýšlet nové směry a názory. Ale ne vládnout. Ono těch dvacet let v politice je přeci jenom znát. Našim archontům, a to nejenom knížeti, by měla být dána možnost radit, umožnit jim patřičnou důstojnost, slávu a tečka.