Vy si třeba myslíte, že to Hospodářské noviny předloni přehnaly, když se na den nechaly řídit Václavem Havlem. To ovšem pořád nic není proti Haarecu: nejstarší seriózní deník v Izraeli si - jak informuje blog Freakonomics - na 10. června najal rovnou 31 spisovatelů a básníků, aby udělali noviny podle svého. (Zůstal tam šéfredaktor a pár reportérů pro případ, že by ten den vypukla válka.) Musela to být velká zábava.

Třeba burzovní zprávy, jak je podala Avri Herlingová, autorka dětských knih: "Všechno v pořádku. Všechno jako obvykle. Včerejší obchodování skončilo. Všechno v pořádku. Ekonomové jdou domů, prádlo schne podle plánu, večeře čekají na stole. ... Dow Jones se obchodoval plynule a skončil na 8761 bodech, Nasdaq si přidal 0,9 procent na 1860 bodů. ... Kluk z obchodu se šakšukou (izraelské jídlo s vajíčky a rajčaty) zase zdražil." Televizní sloupek zahájil Eškol Nevo větou: "Včera jsem se nedíval na televizi." Místo předpovědi počasí byla báseň od Roniho Somka: "Léto je tužka / ta nejméně ostrá / v penále ročních dob."

Tady je jedna konvenčnější ukázka, jak Etgar Keret dělal v podstatě seriózní rozhovor s ministrem obrany Ehudem Barakem; sešli se v místní škole, takže Keret během rozhovoru vzpomíná, co v ní zažil. Romanopisec David Grossman strávil noc v dětském protidrogovém centru v Jeruzalému a napsal z toho reportáž: "Ležím v posteli a užasle přemýšlím, jak uprostřed odcizení a lhostejnosti tvrdé izraelské reality mohou stále existovat takové ostrůvky - malé bubliny péče, něhy a lidskosti." 79letý romanopisec Yoram Kaniuk (nedávno byl zfilmován jeho román Adam vzkříšený) má rakovinu a píše o ostatních pacientech s rakovinou: "Žena, která chodí o holi, podala svému partnerovi třesoucí se rukou šálek kávy. Pohledy, které si vyměnili, byly víc sexy než jakékoli představení Madonny. ... Přemýšlím, co by se stalo, kdybych se uzdravil. Jak bych žil bez té lidské jemnosti (human delicacy), jíž jsem tu svědkem?"

(Haarec si to asi může dovolit, má pověst intelektuálských levicových novin, s nákladem 50 tisíc. Největší deník, Jediot Achronot, má 400 tisíc, Ma´ariv má 160 tisíc. Všechny nápady bych neopakoval a vůbec není jisté, jestli noviny mají být zábava. Ale když už, pak by mohlo být zajímavé číst noviny, které by na den řídil Ludvík Vaculík, Václav Cílek nebo Ivan Jirous.)

*

Bret Stephens se ve Wall Street Journalu vrací k dvěma velkým událostem - íránským volbám a projevu izraelského premiéra, který poprvé připustil možný vznik palestinského státu - a podle očekávání tepe Obamu: Sotvakdy v americké historii byla dosavadní zahraniční politika tak totálně popřena událostmi. "Na jedné straně je tu demokraticky zvolený izraelský premiér Benjamin Netanjahu, vyhlášený stoupenec tvrdé linie, který v neděli opustil svůj dlouhodobý postoj a k obrovskému zklamání svých stoupenců vyjádřil vůli uznat palestinský stát -- za předpokladu, že se Palestinci zřeknou vojenské činnosti, usadí palestinské uprchlíky na svém území a uznají Izrael coby židovský stát, tak jako to udělala OSN při jeho vzniku. Na druhé straně je tu íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, popírač holocaustu usilující o jaderný program, který byl v pátek prohlášen vítězem voleb - a to voleb tak průhledně zfalšovaných, že jediná vážná otázka zní, zda se režim vůbec namáhal cpát nějaké lístky do uren. Od té doby bylo mnoho reformních politiků zatčeno nebo zastrašováno, zakazují se demonstrace a možnost íránského Tchien-an-men visí ve vzduchu. Otázka: Na koho z těchto dvou prezidentů hodlá Obama hrát zlého muže (play the heavy)? Zjevně ne na íránského."

Stephens připomíná Obamovi káhirský projev, kde žádal "respektování vůle lidu" a politoval role, jíž Spojené státy sehrály ve svržení demokraticky zvolené íránské vlády. "Teď se prezident, který mluvil o naději, náhle opírá o cynickou reálpolitiku - jediná "naděje", kterou udržuje při životě, je "velký obchod" ohledně íránského jaderného programu." Stephens mu připomíná jeden z plakátů na íránské demonstraci: "Potřebujeme pomoc, potřebujeme podporu." Nebude se jednou příští americký prezident omlouvat za Obamovu nečinnost, ptá se Stephens, jako dnes někteří vyzývají k omluvě za Eisenhowerovu nečinnost v době maďarského protisovětského povstání v roce 1956. Stephens: "I tehdy se lidové povstání sjednotilo kolem postavy, která vzešla z establishmentu - Imre Nagy v Maďarsku, Mir Hosejn Músáví v Íránu. Tehdy i dnes bylo podporováno amerického rétorikou o svobodě a demokracii přes vysílání Hlasu Ameriky." Stephensova otázka zní, zda si bude prezident pálit prsty v Íránu, nebo se pustí do Izraele, kde by se dal úspěch dosáhnout laciněji.

*

Krátce:

Kolega Jan Macháček má tento týden dovolenou, takže až přijede, zde je jedna zpráva pro něj: Bývalý šéf Federálního rezervního systému Paul Volcker měl zásadní projev v Pekingu, kde vyzývá k tomu, aby se neregulovaly hedge funds a private-equity funds.

Gazeta Wyborcza píše, že polským eurokomisařem bude Janusz Lewandowski, polský ekonom a politik ze skupiny gdaňských liberálů.

*

K památnému letošnímu duelu Paul Krugman vs Niall Ferguson se vrací blog Freakonomics: Eric Zitzewitz se snaží rozplést, zda má pravdu Ferguson, že Obamův balíček dluhů je kontraproduktivní, neboť zvyšuje obavy z inflace, anebo Krugman, že balíček snižuje pravděpodobnost deflace. Respektive zda má pravdu Krugman, že je nutný další "fiskální stimul", nebo Ferguson, že balíček zvyšuje úrokové míry.

V krátkosti: Zitzewitz soudí, že Ferguson chybně vysvětluje krátkodobou příčinu růstu úrokových sazeb, ale může mít za určitých okolností pravdu v delším období - obavy z deflace jsou zažehnány, teď je třeba vrátit rozpočty pod kontrolu. Zitzewitz v závěru navrhuje, aby profesoři uzavřeli spor jako gentlemani - nikoli levnou slovní výměnou, ale aby si profesor Ferguson půjčil od profesora Krugmana peníze na fixní úrok se splatností v lednu 2011; tím se názorně ukáže, kdo měl pravdu.

*

Doplněk z 14:10:

Nejsou vám podezřelé průzkumy, které vycházejí v předních denících jako "exkluzívní"? Factum Invenio pro Právo: V úspěch TOP 09 věří 44 % lidí (otázky jako "Myslíte si, že  TOP 09 může u voličů uspět?", "Co přinese nové straně TOP 09 a) Schwarzenberg, b) Kalousek, c) spolupráce se Starosty a nezávislými, d) spolupráce s ODS?"). STEM pro Českou televizi: 40 % lidí "nevylučuje", že v říjnových volbách dá hlas TOP 09, skoro 60 % připouští, že strana má šanci uspět. Median pro Lidové noviny: dvěma třetinám lidí nevadí Kalouskova minulost, 40 % lidí "vyjadřuje podporu" TOP 09.

Co to má být? To si opravdu média objednala průzkumy se zbytečnými dotazy, které jen krouží okolo? Smysl má přece jen praktická přímočará otázka: Kdyby se dnes konaly volby, volil(a) byste ODS, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, zelené, TOP 09...? Tohle zní, jako kdyby si průzkumy objednala TOP 09 a "exkluzívně" je nabídla příslušnému médiu -- aby načechrala půdu pro pozdější průzkum, který se konečně zeptá k jádru věci. Na místě TOP 09 bychom také chtěli co nejvíc bombastických titulků o 44 % na titulní straně (jako v dnešním Právu); ale speciálně u Práva se člověk diví, že šéfredaktorovi Porybnému není trochu stydno. To už je snad lepší, když noviny jeden den přiznaně řídí celebrita; i taková infozábava je poctivější než předstíraná zpravodajská informace.

Doplněk 2 z čtvrtka z 11:45:

Šéfredaktor LN mi poslal k průzkumu vysvětlení, které s jeho souhlasem přetiskuji:

"Náš průzkum na téma TOP09 neobsahoval klasickou otázku na preference "Kdyby se konaly volby, atd…" z obav o poměrně velkou nepřesnost odpovědí. A to z těchto důvodů:

- jednalo se o bleskový telefonický průzkum, který probíhá na relativně malém vzorku (něco přes 500 lidí),

- TOP09 je nový subjekt a chybí řada předchozích čísel, která by sloužila jako korekce volebních preferencí.

Nevím, jak probíhalo uvažování u Práva a ČT, ale předpokládám, že podobně.

Nejvíc se k tomu, čemu říkáme volební preference, blížil výsledek v našem průzkumu (40%  strana zaujala, ale hlas by jí dalo cca 10%). Výslovně jsme si ale dávali pozor, abychom tato čísla  neprezentovali jako rozložení preferencí. Neobjevila se ani v titulcích. "Vypíchli" jsme trendy, které byly zjevné a statisticky významné: např. náklonnost voličů ODS k této straně.

Cena za průzkum je v řadu desetitisíců. Zajisté by nečinila ani Kalouskovi, ani knížeti problém. Ale ani LN."