"Začátek konce v Íránu", Berlusconiho ženy (středeční rozcvička)

Toto je zatím nejrafinovanější analýza voleb v Íránu, jakou jsem četl. Ve Washington Post přezkoumali Bernd Beber a Alexandra Scaccová, doktorandi politologie z Kolumbijské univerzity, jak náhodně se objevují koncová čísla ve výsledcích za jednotlivé provincie. (Na článek jsem se dostal díky upozornění blogu Freakonomics.)

Lidské bytosti jsou líné, a když falšují výsledky, mají sklon psát podobná čísla. Beber a Scaccová docházejí k závěru, že íránské výsledky například "příliš často končí sedmičkou a příliš málo pětkou" (pro kontrolu srovnávali s americkými výsledky z duelu Obama-McCain). Závěr: existují "silné důkazy" (strong evidence), že íránské výsledky byly zmanipulovány. Je samozřejmě možné, že to tak náhodou opravdu vyšlo, ale pravděpodobnost je 0,5 %.

*

New York Timesy mají dva sloupky k Íránu. Thomas Friedman se vrací ke svému oblíbenému tématu (zákony petropolitiky a závislost Ameriky - i Západu - na ropě), protože ho napadla slovní hříčka do titulku: íránské "zelené revoluci" nejlépe pomůžeme, když sami provedeme svou zelenou revoluci. Mahmúd Ahmadínežád "byl shodou náhod prezidentem Íránu zrovna v období rekordních cen ropy. Takže ačkoli stojí v čele země, jejíž ekonomika nevyrábí nic, co by svět chtěl, může nás poučovat, jak je Západ v úpadku a že holocaust byl mýtus. Můžete mi věřit, že kdyby stál barel 25 dolarů, už by o mýtu holocaustu nemluvil." Friedman figuru ještě zopakuje jiným způsobem: "Obamův tým chce mluvit s Íránem o jeho jaderném programu bez ohledu na to, kdo tam vyhraje. Fajn. Ale tady nejde o to, jestli mluvit, nebo nemluvit. Jde o to, jestli budeme mít páku, nebo nebudeme mít páku. ... Když stojí ropa 70 dolarů za barel, naše ekonomické sankce jsou pro Írán nepříjemná mrzutost; ale při ceně 25 dolarů už fakt bolí."

Věčný optimista Roger Cohen v Teheránu píše, že toto je možná konec - ale jen konec začátku. I íránské revoluci v roce 1979 to trvalo rok, než nepokoje přerostly ve svržení šáha a "povstání roku 2009 právě skončilo svou první fázi". Islámská republika byla podle něj oslabena, dokonce "obnažena", teď v zemi "válčí dva Írány". Cohen vypočítává pět oslabení: 1) podlomila se pozice nejvyššího vůdce, ajatolláha Chameneího a jeho "autorita hodná Proroka"; 2) narušila se "pokrytecká, ale efektivní" společenská smlouva, podle níž režim opravdu aktivně podporuje jen 20 % populace, ale zbytek ho toleruje výměnou za relativní svobodu a možnost svobodně volit prezidenta; 3) Ahmadínežádova frakce, "bojovně nacionalistická a mysticky náboženská", si už ukrajuje takový kus moci, že to štěpí celý establishment; 4) oslabí se Ahmadínežádova rétorika v mezinárodní politice, kdy rád kázal o spravedlnosti a etice (zvlášť po smrti Nedy Agha-Soltaniové, kterou Cohen v předchozím entuziastickém komentáři z 23. června nazývá možnou íránskou Marianne); 5) režim "ztratil" nejmladší generaci, zvláště její ženy a dívky.

*

Podobně si ve Wall Street Journalu myslí Edward Luttwak ze Střediska pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), že "íránský režim už nikdy nebude takový, jako dosud - proti systému se postavili i lídři islámské revoluce". Ahmadínežádovi se vzepřel i "extrémistický předseda parlamentu" Alí Láridžání, podle nějž bylo sčítání hlasů zkreslené. "I když Ahmadínežád zůstane v úřadu, nebude moci reálně fungovat. A to z jednoho důvodu - je nepravděpodobné, že parlament schválí jeho ministerské nominace, bez nichž nemůže vládnout. A pokud nebude Chameneí odstraněn Shromážděním expertů a Ahmadínežád nebude odstraněn Chameneím, vláda bude nadále paralyzována."

*

Der Spiegel ve velkém tématu srovnává Ahmadínežáda a izraelského premiéra Netanjahua. Nic, co by čtenáři tohoto blogu už neznali... Opět otázka, zda Izrael nevyhnutelně zaútočí, opět se probírá Ahmadínežádův mysticismus a jeho víra v mahdího, opět se probírá vliv, který měl na Netanjahua jeho bratr-hrdina a jeho 99letý, velmi konzervativní otec Benzion.

Autor článku Erich Follath vzpomíná, jak se na konci 80. let seznámil v Kómu s ajatolláhem Mezbehem Jezdím (Mesbah Yazdi), který vede fundamendalistické hnutí věřící v příchod mahdího, skrytého imáma; Follath to přirovnává k "znovu-zrozeným křesťanům" či "evangelikálům" George W. Bushe... "Podle lidí blízkých Ahmadínežádovi se dosud každý týden se svým mentorem schází k ideologickému rozhovoru." Podporoval Jezdího do čela Shromáždění expertů, které jmenuje a odvolává - to druhé jen čistě teoreticky, v praxi se to dosud nestalo - nejvyššího vůdce. Jenže ve volbách v prosinci 2006, podle všeho nezmanipulovaných, Jezdí prohrál s vlivnou šedou eminencí režimu, jedním z otců revoluce Rafsandžáním ("multimilionářem", píše Follath). Článek také cituje jednoho profesora islámských studií z Kolína nad Rýnem, Katajuna Amirpura, podle nějž to Ahmadínežád s vymazáním Izraele nemyslel doslova, ale "metafyzicky". Tradovaný citát prý doslova zněl, že "tento okupantský režim musí zmizet ze stránek historie".

K Netanjahuovi Follath cituje dobře informovaný izraelský deník Haarec, podle nějž "politici blízcí Netanjahuovi říkají, že už se rozhodl zničit íránská jaderná zařízení". Frankfurter Allgemeine Zeitung s odkazem na izraelské zdroje poněkud udiveně napsal, že Netanjahu jako by až prahl po vítězství Ahmadínežáda – coby lepšímu ospravedlnění útoku. Spiegelu se zdá, že je kompromis ještě pořád možný: Západ by Íránu dovolil obohacování uranu pod mezinárodním dohledem, Írán by si ponechal jen pár desítek centrifug pro vědecký výzkum a jaderné palivo pro civilní účely by nakupoval od jiných zemí. "Ale zatím všechno směřuje k bouřce ... a ke dni zúčtování těchto dvou tak rozdílných dvojčat (Spiegel v izraelském a íránském vůdci vidí protichůdce-dvojčata)".

*

Internetový Spiegel cituje novou překvapivou studii spolkového ministerstva vnitra. Muslimů žije v Německu o milión víc, než se dosud uvádělo (3,8-4,3 milionů, tedy 5 % v 82milionové populaci, původní odhad byl 3,1-3,4 milionů). Polovina z nich jsou němečtí občané - resp. 45 % z nich má německý pas. "Jinou známkou úspěšné integrace je podle autorů fakt, že více než polovina německých muslimů patří mezi členy toho, co autoři nazývají "německý" klub či spolek -- označení zahrnující sportovní kluby, svazy a spolky pro seniory, nikoli však kluby založenými na zemi původu toho kterého člena." (Omlouvám se za kostrbatost překladu, on je ale dost kostrbatý i originál.)

Dvě třetiny německých muslimů jsou tureckého původu, ostatní jsou z Balkánu či Blízkého východu nebo severní Afriky. Prakticky všichni žijí v bývalém západním Německu nebo v Berlíně, nejčastěji v nejlidnatější spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Pokud jde o šátky, 70 % německých muslimek je nenosí. "Muslimské dívky jsou do školních aktivit zapojeny mnohem víc, než se obvykle předpokládá: kolem 90 % muslimských dívek se účastní školních výletů, 93 % se účastní plaveckých hodin."

*

Komentátor Financial Times Gideon Rachman se na svém blogu vrací k "ženskému problému" Silvia Berlusconiho, který se podle italského tisku stýkal s prostitutkami. "Ať už je to pravda nebo ne - články byly ostře popřeny -, sedmdesátník Berlusconi se nikdy netajil svou zálibou v mladých ženách. Jednou jsem šel na večeři, kterou v Římě pořádal pro evropské novináře. Zajistil si, že nejhezčí ženy budou u jeho stolu. A jedna, která evidentně chyběla na hodinách žurnalistiky, když se probíralo varování "nezaplétejte se příliš těsně se svými zdroji", skončila na Berlusconiho klíně." Rachman ale soudí, že tento "Benny Hill v premiérském křesle" vypovídá o čemsi obecnějším v italské kultuře. Italská televize - jak zjistil během pobytu v Bruselu, kdy měli v bytě televizi s kanály z celé Evropy – jsou plné pořadů s modelkami smilnícími se starými chlípníky. "Kdykoli jsme narazili na pořad, kde jsou holky v plavkách obklopené staršími muži, moje děti vykřikly sborem - RAI Uno! A to ani není Berlusconiho stanice."