Generální manažeři špičkových sportovních týmů nejsou žádní malí blbci. Naopak, někdy jsou to lidé až zbytečně chytří. A přesto se často stává, zvláště během každoročního draftu, že si vyberou hráče, který se nikdy nedostane do NHL, a pakliže se do ní dostane, tak jenom na chvilku, aby vzápětí vyhořel.
Proč?
Iain MacIntyre z listu Vancouver Sun objevil na Universitě Simona Frasera profesora Petera Tinglinga, který sice, jak se sám přiznal, hokeji moc nerozumí, ale zato rozumí jako málokdo tzv. kontrole a řízení rizik. A ten věc formuloval takto: I ten nejchytřejší generální manažer zakládá svá rozhodnutí na tom, co ví. Nemůže ovšem vědět všechno, takže spoléhá na své podřízené, zvláště pak na skauty, čili vyhledávače talentu.
Prof. Tingling se proto mnohem víc zajímá o to, co se stane při výběru od třetího do sedmého kola. První dvě kola, říká, jsou poměrně jasná a jednoznačná. Schopnost rozpoznat hráče v pozdějším kole, to je důkaz, že generální manažer je opravdu chytrý, neboť se obklopil chytrými lidmi. Třeba Detroit si vybral ruskou hvězdu Pavla Dacjuka až v šestém kole draftu roku 1998. A o rok později si vybrali Henrika Zetterberga až v posledním, sedmém kole. Svědčí to o tom, že mají nejen dobré skauty, ale že také vedení mužstva svým skautům věří.
Prof. Tingling vše podepřel čísly. A zjistil, že hráči vybraní až v posledním kole mají stejnou možnost, alespoň statisticky, že proniknou do prvního mužstva jako hráči z kola prvního. Ostatně, viz již zmínění Dacjuk s Zetterbergem. Prof. Tingling nakonec došel k závěru, že mužstva, která si dokázala vybrat dobře i v pozdějších kolech, nakonec mají dvaapůlkrát vyšší úspěšnost na ledě. To je ovšem nebetyčný rozdíl.
Ale i tak, je to všechno dosud strašně nevědecké, říká prof. Tingling, jako kdyby NHL dodnes bojovala ve válce s luky a šípy. Je ovšem také pravda, že kromě profesorování je prof. Tingling spoluvlastníkem podniku, který nabízí počítačové programy ke snižování obchodních a jiných rizik. Takže cynik může říkat, že pan profesor si nahání zákazníky.
Je totiž známo, že pouhých 40 procent hráčů vybraných v draftu si zahraje alespoň jeden zápas v NHL, a víc než 150 zápasů si zahraje mizerných 19 procent vybraných hráčů.
Znalci místních poměrů vědí, že draft je sázka do loterie: vybírání hráči jsou v převážné většině osmnáctiletí holobrádci, u kterých nikdo netuší, jak se vlastně nakonec vyvinou. Je to něco jako zjišťovat u právě narozených kuřat, zda jde o chlapečky či holčičky. A tam se může každá věda jít zahrabat...
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace



