Kreuziger: Kdybych neměl zdravotní problémy, mohl jsem skončit ještě výš

Jediný český cyklista na letošní Tour de France Roman Kreuziger obsadil po loňském dvanáctém místě skvělou devátou příčku.

Rozhodla o tom předposlední sobotní etapa, kdy se na obávanou horu Mont Ventoux vyšplhal jako sedmý ve společnosti Contadora, bratří Schlecků či Armstronga.

S čím jste do etapy s cílem na Mont Ventoux nastupoval?

Předchozí dvě důležité etapy mně nevyšly podle představ, tělo nedokázalo dát maximum. Avšak třetí den přichází často obrat, což se také stalo. Přesto jsem dobře věděl, že sice mohu postoupit do vysněné desítky, ale také mohu skončit někde kolem patnáctého místa. Převládala však víra, že to dokážu.

V předchozích stoupáních vám největší favorité ujeli, ale tentokrát jste se dokázal udržet...

Stoupání bylo náročné, nechal jsem tam všechny své síly, jel jsem doslova na doraz. Na trati mně z auta i diváci podávali vodu, která především mé nohy hodně osvěžila. V závěru jsem si pomáhal s kolegy z naší stáje Liquigas Nibalim a Pellizottim, což bylo také důležité. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo i z jiného důvodu.

Můžete ho prozradit?

Dost lidí mě už odepisovalo, zaregistroval jsem různé narážky, že jsem se nepokusil ani o jediný únik z pelotonu. Já jsem však jel Tour podle svého připraveného scénáře. Kdybych neměl zdravotní problémy, tak jsem možná mohl skončit ještě o něco výš.

Kde se vlastně v letošním ročníku začal lámat chleba?

V patnácté, tedy první alpské etapě. Novým lídrem se stal největší favorit Španěl Albert Contador a já jsem tři kilometry před cílem nezachytil třetí pokus o únik. Chyběly mně silnější nohy, na čemž se podepsaly předchozí střevní potíže. Klesl jsem až na 16. příčku, ztráta nebyla hrozivá, ale spokojen jsem být samozřejmě nemohl. Přesto i v té době jsem věřil, že poslední třetina Tour, kdy měla moje forma podle původních představ gradovat, bude daleko lepší než ty dvě předchozí.

Po těžké královské etapě ve francouzských Alpách jste na desátou příčku ztrácel pouhé dvě vteřiny. Časovka měla vaši pozici vylepšit. Jenže to se nestalo. Proč?

Zaplatil jsem daň za předchozí dva dny v Alpách. Nestihl jsem se zregenerovat a hned od začátku jsem cítil, že to bude špatné. Bojoval jsem, ale nohy nejely. Za normálních okolností bych na nejlepšího ztratil kolem půldruhé minuty, a ne 3,16! Moji bojovnost to však nesnížilo. A Mont Ventoux jako by naplnilo okřídlené: konec dobrý, všechno dobré.

S konečným výsledkem tedy panuje spokojenost?

Maximálně, a to především proto, že konkurence byla letos daleko větší než loni. Navíc Nibali skončil také v první desítce a další spolujezdec Pellizotti se stal vítězem vrchařské soutěže. I z pohledu týmu to tedy bylo dobré.

Zmínil jste se o konkurenci. Co byste řekl na adresu nejlepších?

Vítězný Contador potvrdil pověst světové jedničky. Kontroloval situaci, neměl vážnějšího soupeře. Ve skvělé kondici se po tříapůlleté přestávce představil i Lance Armstrong. Závodění mu zřejmě chybělo, je stále při chuti a příští rok bude asi ještě lepší.

Chytře jeli bratři Schleckové, měli jen trochu horší časovky. Za zmínku stojí i vystoupení Brita Marka Cavendishe, který vyhrál šest etap, to se v posledních desetiletích nikomu nepovedlo. I když všechno byly hromadné spurty a v celkovém pořadí není mezi nejlepšími, je to velký výkon.