Sověti, banda zlodějská

Historie je plná mikropříběhů. A kolem 21. srpna 1968 se takových malých i velkých událostí, tragédií, zážitků a při vší té hrůze třeba i úsměvných historek událo spoustu. A všechny ještě zdaleka neznáme. Archivy jsou jich přitom plné.

Tak se podívejme na srpnové události roku 1968, jejichž výročí připadá právě na tyto dny, trochu jinýma očima. Očima obyčejných lidí, povětšinou úředníků různých státních úřadů, kteří popisují svérázná setkání s okupačními vojáky.

Státní úřady totiž musely povinně zpětně hlásit ministerstvu vnitra, co se u nich po 21. srpnu událo. A tak například Státní cenový úřad ve svém hlášení píše, cituji: „V sekretariátu soudruha ministra a náměstka Krátkého byly vypáčeny dveře a stůl, v kuchyňce sekretariátu byl utržen zámek u dveří a u ledničky. Z ledničky se ztratily potraviny, z místnosti soudruha ministra diktafon zapůjčený předsednictvem vlády a dále zmizely drobné předměty jako propisovací pera, nůžky, nože, ručníky."

Pozoruhodný je i zápis Státní banky československé. Například o tom, jak vojáky zahnal na útěk pohled na uklízečku: „V pondělí dne 26.8. ráno viděla uklízečka v 5. patře budovy ústředí sovětské vojáky, kteří se při jejím příchodu dali na útěk. … Vojáci předtím pronikli do služebních místností v tomto patře a vloupali se do stolů a skříní a odcizili tam nacházející se peníze, součásti oděvů, část potravin a psací potřeby."

O něco dále zase stojí zase banka ujišťuje, že zlato zůstalo v našich rukou: „Všem pobočkám bylo důrazně připomenuto, že nesmí vyplatit cizím vojákům žádné hotovosti. Banka pohotově reagovala prostřednictvím legálního rozhlasu na pověsti, že cizím vojskům byly vydány zásoby peněz a zlata a ubezpečila veřejnost, že žádné peníze a zlato cizím vojskům nevydala a nevydá."

Zde je nutno poznamenat, že na archivních dokumentech je všude důsledně začerněno slovo okupant či okupační a nad něj je poté jiným psacím strojem dopsáno slovo cizí voják či cizí vojsko. Slovo okupant zkrátka muselo zmizet z historie.

Záznam Studijního ústavu ministerstva vnitra už nabízí o dost pochmurnější čtení. Například toto: "Největší počet usmrcených a zraněných byl v prostoru u Československého rozhlasu v Praze. Zastřeleni na místě byli tři lidé, zraněno a hospitalizováno 52 osob, 12 osob bylo usmrceno explozí muničního vozidla a dva lidé se zabili tím, že vyskočili z okna."

O loupeživé náladě okupačních vojsk, později přejmenovaných na spřátelené armády, svědčí i tato slova: „Při prohlídkách automobilů i při osobních prohlídkách byly občanům odebírány tranzistorové přijímače, z motorových vozidel byla odebírána autorádia, kanystry s pohonnými hmotami a z nádrží odčerpáván benzín a nafta."

Ale i ze čtyři desítky let starého zápisu je zjevné, že část lidí si už začínala uvědomovat odkud a kam vítr vane. A chovala se podle toho. Cituji: "V posední době se začínají vyskytovat četné případy výtržností způsobených podnapilostí nebo opilostí příslušníků cizích vojsk. Tyto výtržnosti končí ve většině případů buď scénami ve veřejných místnostech, na ulicích nebo soukromých bytech československých občanů, kteří si pozvou cizí vojáky a popíjejí s nimi."

Konec hlášení. (Naštěstí starého už rovných 41 let.)

(odvysíláno jako Glosa RČ)